V Německu je volební období.  Žádné charisma, prosím!

V Německu je volební období. Žádné charisma, prosím!

BERLÍN – Nebyl zařazen do nejoblíbenějšího politického hlasování, které by se chtělo stát kancléřem. Hlavní filtr je ve srovnání se strojem velmi nudný. Místo „Ano, můžeme!“ Voliče motivují sliby „stability“.

Německo pořádá nejdůležitější volby za generaci, ale nikdy se to nedozvíte. Zeptal jsem se nedávno Die Welt Tučné čáry: „Jsou to vůbec nejnudnější volby?“

Ano i ne.

Kampaň k nahrazení Kancléřka Angela Merkelová Po 16 letech dominování německé a evropské politice je od roku 2005 nejtěžší v Německu a ještě více se zpřísnila. Sociální demokraté, kteří byli vyřazeni před měsícem, poprvé po letech předstihli konzervativce paní Merkelové.

Kampaň ale také odhalila vakuum charisma, které bylo jak typické pro poválečnou německou politiku, tak výjimečné pro něhu dvou nejpravděpodobnějších nástupců Merkelové. Žádná strana nezískala více než 25 procent hlasů a po většinu závodu kandidát, kterého veřejnost preferovala, nebyl ničím z výše uvedeného.

Každý, kdo vyhraje, bude mít práci pečující o největší ekonomiku kontinentu, což z něj udělá jednoho z nejdůležitějších evropských lídrů. Někteří pozorovatelé si kladou otázku, zda se deficit charisma rozšíří i do deficitu vedení.

Ačkoli výsledek voleb může být vzrušující, hlavní kandidáti nejsou.

Necelý měsíc před hlasováním vedou pole dva profesionální politici v obleku-jeden plešatý, druhý brýle, oba starší 60 let-zastupující strany, které zemi společně vládnou po dvě desetiletí.

tam Armin Laschet, guvernér Severního Porýní-Vestfálska, který kandiduje za Merkelovou za konzervativní křesťanské demokraty. A pak tam Olaf SchulzPaní Merkelová je ministryní financí a vicekancléřkou sociálně demokratické strany.

Kandidátka na změnu, Annalena Baerbock, 40, spoluvedoucí zelenina, má odvážnou a energickou reformní agendu – a vlekl v anketách po krátkém nárůstu hlasování před létem.

Je to kousavý německý styl: kdo může nejefektivněji nasměrovat stabilitu a kontinuitu? Nebo jinými slovy: Kdo může vést paní Merkelovou?

Prozatím se zdá, že je to pan Schultz – muž, který dlouhodobě zná Němce jako „Scholz -o -mat“ nebo „Scholzův stroj“ – technokratický a veteránský politik, který v dopise může znít téměř roboticky. Tam, kde ostatní vklouzli do kampaně, se vyvaroval chyb, většinou tím, že řekl příliš málo.

READ  Útok kamionem v Kanadě: Muž se nepřizná k zabití muslimské rodiny v Ontariu

„Většina občanů ví, kdo jsem,“ byla prezentace pana Schulze jeho straně předtím, než byl jmenován kandidátem na kancléře, a živě opakovala pro voliče slavnou větu paní Merkelové z roku 2013: „Ty mě znáš.“

v posledních dnech Jedna z jeho reklam na kampaň Svůj uklidňující úsměv ukázal titulkem, který používá ženskou podobu slova kancléř, a voličům řekl, že má na to, aby vedl zemi, přestože je muž. „Druhá Angela,“ zněl tento týden Scholzův profil v Der Spiegel.

Pan Schulz se tolik snažil zvládnout umění personifikace kancléřovy aury stability a klidu, že je fotografován, jak před sebou drží ruce ve výrazném diamantovém tvaru kancléře – co je známé jako Dalton Merkelová.

„Schulz se snaží být klonem Merkelové až do Rhombusu,“ řekl John Kornblum, bývalý americký velvyslanec v Německu, který od 60. let 20. století sporadicky žije v Berlíně. „Muž, kterého všichni milují nejvíc, je ten nejnudnější muž ve volbách – možná v zemi. Díky tomu vypadá, jak vařící voda vypadá sexy.“

Političtí pozorovatelé ale poukazují na to, že Němci milují nudu.

„Existuje jen málo zemí, kde je taková prémie nudná,“ řekl Timothy Garton Ash, profesor evropské historie na Oxfordské univerzitě, který o této zemi napsal.

Není to tak, že by Němci odolávali charisma. Když Barack Obama v roce 2008 kandidoval na prezidenta a pronesl vzrušující projev u sloupku vítězství v Berlíně, 100 000 Němců mu fandilo.

To ale ve svých politicích nechtějí. To proto, že když Německo mělo naposledy sexy vůdce, neskončilo to dobře, poznamenal Jan Boehmermann, slavný televizní moderátor a komik.

Pan Böhmermann řekl, že bolestivá vzpomínka na Hitlerův vítězný nacistický post ve svobodných volbách různě formovala německou poválečnou demokracii, „mezi nimiž je charisma zakázáno v politice“.

READ  Unikátní tropická deprese se blíží na Floridu a přináší silný déšť

Andrea Rummelli, děkanka Hertie School v Berlíně, to vyjádřila takto: „Trumpova osobnost by se zde nikdy nemohla stát kancléřem“.

Je ironií, že je to přinejmenším částečně způsobeno volebním systémem, který Amerika a její spojenci zdědili pro Německo po druhé světové válce. Na rozdíl od amerického prezidentského systému nemají němečtí voliči právo přímo volit svého kancléře. Volí strany. Hlasovací kvóty stran určují jejich podíl na křeslech v Parlamentu; Parlament pak zvolí kancléře.

A protože sestavení vlády vyžaduje vždy více než jednu stranu – a tentokrát možná tři -, nemůžete být k lidem, na které byste mohli spoléhat jako na koaliční partnery, příliš tupí.

„Váš protivník dnes může být zítra vaším pokladníkem,“ řekla paní Rummelli.

Pokud jde o kandidáty na kancléře, nebyli vybráni v primárkách, ale straničtí funkcionáři, kteří si vybírají lidi jako oni: profesionální politici, kteří stranickému stroji věnovali roky služby.

Být dobrý v televizi a spojovat se s voliči to neřeší, řekl Jürgen Walther, volební expert na univerzitě v Mohuči. Řekl: „Je to přísná oligarchie.“ „Kdybychom měli primáře, kandidátem by byl Marcus Soder.“

Pan Sodder, ambiciózní bavorský guvernér, má v pivním stanu hromady charisma a je po paní Merkelové nejpopulárnějším politikem v zemi. Toužil kandidovat na kancléře, ale konzervativci si vybrali Lascheta, přinejmenším dlouholetého spojence Merkelové, řekla paní Rummelli, protože v té době vypadal jako „stálý kandidát“.

Ale pan Schultz ho při jeho hře porazil. Během televizní debaty mezi kandidáty kancléře minulou neděli naštvaný pan Laschet obvinil pana Schulze ze snahy „vypadat jako paní Merkelová“.

„Zjistil jsem, že vypadám jako Olaf Schulz,“ odpověděl pan Schulz.

„V dnešní době to funguje jako diamant,“ odpověděl pan Laschet a citoval poradce v závěrečném prohlášení.

Pro své fanoušky je pan Schulz hlasem klidu a důvěry, mlčenlivým severoněmeckým pragmatikem, který představuje nepolapitelnou mlčící většinu. „Liberální, ale ne hloupý,“ popsal jednou sám sebe.

Kritici ale poukazují na to, že jak se krize ve volební kampani rozplétají – epické záplavy, chaotické stažení z Afghánistánu, pandemie – v kampaních hlavních kandidátů chybí pocit naléhavosti.

Stejně jako pan Laschet, pan Schulz hovoří o řešení změny klimatu, ale především slibuje stabilní důchody, jistá pracovní místa, vyrovnaný rozpočet a příliš brzy se nedostane z uhlí.

„Velkým příběhem je, že máme svět v krizi a neexistuje žádný smysl, že by v Německu docházelo ke skutečné krizi,“ řekl pan Garton Ash z Oxfordské univerzity.

Odvážná vize změny v Německu nikdy nezískala hlasy. Konrad Adenauer, první poválečný kancléř, získal pro křesťanské demokraty absolutní většinu slibem „žádných experimentů“. Helmut Schmidt, sociální demokrat, kdysi řekl: „Pokud máte vize, měli byste jít k lékaři.“

Pokud jde o paní Merkelovou, začala ztělesňovat charakteristickou německou politickou tradici změn prostřednictvím konsensu možná více než kterýkoli z jejích předchůdců tím, že vládla se svými tradičními oponenty po dobu tří ze svých čtyř volebních období.

Pan Boehmermann, komik, tomu říká „demokratická nouze“ pro Německo. „Dalo by se říci, že jsme byli dobře řízeni posledních 16 let – nebo by se dalo říci, že jsme 16 let pod sedativy.“

„Musíme to vidět,“ posteskl si. „Nikdo se neodváží vykrystalizovat jasnou politickou vizi, zejména hlavní kandidáti.“

Christopher F Schwitz Přispět k přípravě zpráv.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *