„Naším společným cílem je postupem času udělat pro východní Evropu to, co NATO již pomohlo udělat pro západní Evropu,“ řekla před pětadvaceti lety Madeleine Albrightová, tehdejší ministryně zahraničí USA, když přivítala první nové členy NATO od r. konec války: „Budeme pokračovat, vytrvale a metodicky, v mazání čáry, kterou v Evropě nakreslila Stalinova krvavá bota jiné jméno, ale kdo se nestydí za spáchání stejných ohavných zločinů, jaké spáchal předchozí diktátor.
Poučení z minulosti
Před 25 lety, 12. března, se Česká republika, Polsko a Maďarsko staly prvními bývalými zeměmi „východního bloku“, které vstoupily do NATO. Tato událost změnila běh dějin jak Čechům, tak NATO.
Úspěšná integrace těchto tří zemí do politik a struktur NATO pomohla otevřít dveře dalším zemím střední, východní a jihovýchodní Evropy. Počátkem roku 2002 se v Praze konal summit NATO, kde se rozhodlo o další vlně expanze.
Expanze NATO do střední a východní Evropy byla důležitější a naléhavější, než si její architekti představovali. Jak by mohla Evropa dnes vypadat, kdyby tehdejší západní vůdci trvalo deset let, než si to promysleli? Pokud by tedy Češi pod vedením Václava Havla nevyužili nově nabyté svobody, politického kapitálu a odhodlání připojit se k Západu? Možná by NATO nemělo odvahu zavázat se k obraně střední Evropy. Možná se dnes bojíme, že převládne únava Západu se střední Evropou a že Západ v zájmu míru přijme ruský vliv nebo kontrolu nad Rigou, Varšavou a dokonce i Prahou?
Svůj neochvějný závazek ke společné bezpečnosti prokazujeme naším každodenním diplomatickým úsilím, naší aktivní účastí na současných i historických spojeneckých operacích – jako jsou operace na západním Balkáně a Blízkém východě – a naší neochvějnou podporou obrany Ukrajiny, ztělesněnou v iniciativách jako je nedávný muniční program.
Ruská invaze na Ukrajinu v roce 2014 a následná eskalace v roce 2022 byly jasnou připomínkou zásadní role NATO v kolektivní obraně. Nyní se připravujeme na novou kapitolu v historii NATO. Ukrajina, která se statečně postavila ruské armádě, se dostává do nepřehledné situace. Navzdory tomu, že Ukrajina není začleněna do NATO nebo Evropské unie, obětovala západním hodnotám mnohem více než kterákoli jiná země od druhé světové války. Nesmíme svého partnera opustit. Musíme jim poskytnout důvěryhodné bezpečnostní záruky.
V dnešním světě, kde autoritářské režimy ohrožují naši bezpečnost a způsob života, vidíme důsledky nedostatku pravidel. S pochybnostmi o soudržnosti aliance a budoucnosti vznikající na různých místech v Evropě a Spojených státech je jasné, že silnější NATO je nyní nutné více než kdy jindy. Zatímco svět byl vždy složitým místem, přichází čas, kdy je nutné jednat. Čekání na vyřešení problému se může zdát jednodušší, ale často vede do slepé uličky. Od roku 1999 stojí Česká republika bok po boku se svými spojenci a společně postupujeme vpřed a dláždíme cestu vpřed.
Autor: Jan Lipavski, ministr zahraničních věcí ČR
„Unapologetický analytik. Rozzuřeně skromný kávový evangelista. Hráč. Nelze psát s boxerskými rukavicemi. Student. Podnikatel.“
You may also like
-
Ministr zemědělství ČR s podnikatelskou delegací navštíví příští týden PH
-
Bomber Command výroční 2024 – vzpomínkový ceremoniál
-
Rámec pro hodnocení výkonnosti zdravotnického systému v ČR
-
Belgie a Česká republika usilují o uvalení sankcí na Rusko kvůli jeho vměšování do voleb do Evropské unie
-
Historie odporu a lítosti – Brněnský deník