Peter Jackson, Jiří Mádl, Wojtek Wodozotski

‚vlny‘

S laskavým svolením Film Service Festival Karlovy Vary

Takzvané Československo v roce 1968 se dočkalo četných filmových a televizních zpracování. Světovou premiéru měl ale 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary (KVIFF). vlnyNový pohled na dobu před a po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

„Film se točí kolem Mezinárodní zpravodajské kanceláře Československého rozhlasu, místa plného talentovaných lidí se širokou inteligencí, jazykovými schopnostmi a především odhodláním k poctivé novinářské práci zaměřené na pravdu.“ Sovětská invaze a okupace Československa v srpnu 1968, hlavní stránka MFF KV. „Epický, dynamický a obohacující film, který zahrnuje nekonvenční hrdinství tváří v tvář tísnivé vládě, síle bratrství a věčným tématům lásky, zrady, morálky a víry.“

Režisér a herec Jiří Modl řídí herecký soubor pod vedením Wojtka Wodochotského. Zatímco film je primárně určen českému publiku, Modell na jedné ze svých festivalových projekcí řekl, že chce, aby byl otevřený a přístupný i dalším divákům. Sdílel, že k projektu přistupoval jako k Oscarům Bena Afflecka Argo.

Oba mluvili Hollywoodský reportér Natočit film o době, která je pro Čechy stále důležitá, proč film využívá historické záběry protkané režií a proč chtějí hrát v budoucím projektu.

Na začátku filmu je zmíněno, že některé jeho postavy používají skutečná jména skutečných lidí. Jak moc je Wojtkova postava Tomáše Havlíka na někom založena?

Modelka: Tohle byla část největšího problému, který jsem měl se scénářem: je tam tolik zajímavých příběhů. Musím to zúžit na pár postav. Postava Thomase je tedy sloučením tří osobností technologů, které jsem studoval nebo potkal. Dalším důvodem, proč je tato postava z 50 procent fiktivní, je ten, že chci mít možnost posunout příběh dál. Také jsem se snažil najít někoho, kdo byl snadno identifikovatelný a zranitelný. Protože když se podíváte na novináře, vracejí se do Prahy z té nejlepší internacionály [reporting] Zkušenosti a už jsou hvězdy a vědí, co se děje ve světě a v Československu. Pokud k někomu chcete opravdu cítit a bát se o jeho domov, v případě jeho mladšího bratra to musí být průměrný Čechoslovák. Tak jsem napsal tuto postavu.

Jak jste se připravoval na roli herce?

Vodsockij: Jelikož je moje postava fiktivní, nemám manuál jako ostatní postavy a herci. Bez skutečného srovnání jsme si něco vymysleli. Nevím; Zkoušeli jsme s Jiřím u něj na chatě [the actor who plays] můj bratr A snažili jsme se najít nějakou věrohodnost na základě toho, co bylo napsáno ve scénáři a co mu bylo přirozené.

Jsem také sourozenec. Ale jsem mladší bratr starší sestry. Musím se jí tedy zeptat a přečíst její emoce. Ale není těžké si představit, jaké by to bylo, kdyby byl ve vážném nebezpečí můj mladší bratr nebo jiný člen mé rodiny.

Modelka: S tím se dokážu ztotožnit. Protože mám mladšího bratra, kterému je 11 let a v dětství jsem s ním trávila hodně času a snažila se ho trochu vychovat. Je to téma v mých posledních dvou dílech – Je tu bratr a sestra. Taky jsem tu postavu pojmenoval po něm. Měl jsem v plánu později změnit jméno postavy, ale pak jsem to buď zapomněl, nebo jsem si prostě zvykl, že to jméno slyším pořád. Možná mě to udrželo při vědomí a zarylo se hluboko do sebe.

Jak jste se rozhodovali, kdy budete tkát v historických scénách? A v některých scénách se zdá, že s ním vaši herci interagují nebo se téměř stávají součástí scény.

Vodsockij: Znám některé scény. Jiří nám to řekl, než jsme začali točit. Ukázal nám pár památek [explained] Kde získávají místo ve filmu?

Modelka: Udělali jsme kamerový test, ve kterém jsme to zkusili zapojit. Je to krátká scéna, kdy rádio vytáhne všechny dělníky z budovy. Může to být 20 sekund nebo 30 sekund. Ale stačilo to, aby to lidé pochopili – nejen ti, kteří měli za úkol míchat archiv s natočenými záběry. Ale pak to trvalo dlouho, denně dva měsíce, musel jsem sám do archivu.

Vodsockij: Wow, to jsem nevěděl.

Modelka: Ano, měli jsme spoustu materiálu. V podstatě jsem celé léto hledal v počítači a snažil se to nějak vyřešit. Máte požadovaný materiál, ale nejprve je tu scénář. Takže vezmete scénář, funguje jako vánoční stromeček a pokusíte se ho ozdobit. No, tady to platí; to neplatí. A pak jsou tu scény, které v archivu nenajdete. Ale řekl jsem: „Mohlo by to být podobné: výbuch, požár, hořící tank – je to skoro totéž.“ (Smích)

Ale museli jsme najít ty archivní záběry, kde se můžete natočit a vložit [and your shot scenes]. Tank například začne hořet a hráči se snaží oheň zastavit. Takže k tomu jsme udělali záběr shora a vidíte, jak se naši herci snaží zastavit oheň, takže pořádně zmate diváky a diváky a oni se v tom ztratí. Jednoduše přestanou dávat pozor a nejsou emocionálně odpojeni od příběhu.

Vodsockij: Jak jsi na tento nápad přišel?

Modelka: Myslím, že jsem tento přístup poprvé viděl v dokumentu Petera Jacksona o první světové válce. [They Shall Not Grow Old, 2018]. Byl to také čistý archiv s barevně standardizovaným, vynikajícím zvukem. Ale nikdy jsem to neviděl implementovat tam a zpět přímo ve scéně.

V roce 1968 jste byli oba příliš mladí na to, abyste byli naživu. Jak velkým tématem je zatím dění v České republice?

Vodsockij: Na základní a střední škole to dodnes učí jako velký moment našich dějin. Takže si myslím, že 80 procent dětí vědělo, že se to stalo.

Modelka: Víme. Ale najednou mi můj otec po mnoha letech začal vyprávět příběh těch dnů. Vraceli se z Itálie [their home country]. Můj dědeček mluvil plynně sedmi jazyky. Protože byli daleko a slyšeli, co se děje v Československu, pravděpodobně zůstali stranou. Okamžitě dostal nabídku na tři práce – ve Švýcarsku, Rakousku a Itálii. Ale vrátili se.

Začal jsem být zvědavý, protože jsem chtěl vědět víc. Pak jsem četl knihu o historii Československa a viděl jsem tento příběh jednoduše. Byla tam tato malá kapitola o mezinárodní redakci: 17 stran, nic víc. Nevěděl jsem o tom, zeptal jsem se svých přátel. Lidé znají pár vět z rozhlasového vysílání: „V těchto časných ranních hodinách na naši půdu vnikly tanky“ nebo cokoli jiného. Pak ale přišli Rusové a v budově rozhlasu se nerozsvítila jediná žárovka. Vše je deaktivováno nebo zničeno. A pak se zeptáte: „Jak dokázali vysílat ještě pět dní?“ Ve znalostech je obrovská mezera. Tak jsem řekl: „Mám tento poklad ve svých rukou!“

Celé téma svobody, včetně svobody tisku, je v dnešní době obrovským tématem. Hrálo to roli ve vašem rozhodnutí pokračovat v tomto projektu?

Vodsockij: Když jsem začal střílet, ani jsem nepřemýšlel jak [current] Jak to vypadá, jak vypadá toto riziko, cenzura a vláda a tak dále. Je to čím dál horší, myslím.

Modelka: Začal jsem pracovat v roce 2012. V té době byl svět jiný. Ale pravdou je, že čím více paralel v něm nyní vidíte, tím je to strašidelnější.

Vodsockij: Bohužel je pro tento film nejlepší čas. Bohužel nechceme, aby se to stalo.

Protože je film epický, lidé vidí, že má potenciál cestovat a projet se po celém světě. Zatím žádné plány, kam to vzít vlny Mimo Českou republiku?

Modelka: Ano, chceme vyhrát Oscara. (Smích) je vždy velmi obtížné vytvořit obrázek, který je dobrým exportem. Ale žijeme v době, kdy se pomalu začíná vytrácet stereotyp, že tito diváci sledují pouze své národní filmy nebo americké trháky.

Vodsockij: Všichni se díváme Hra oliheň Nebo nějaké korejské nebo vietnamské filmy, které jsou nominovány na Oscara. Takže tato bariéra, tato jazyková bariéra, tato národní bariéra mizí.

Jaké jsou vaše připravované projekty?

Vodsockij: No, jsem herec. Budu tedy čekat na zavolání.

Modelka: Volám!

Vodsockij: V současné době pracuji na několika velkých filmech. Mám nějaké malé projekty, jako jsou seriály.

Modelka: Chci se teď vrátit před kameru. Mám tři filmy v čele a příští rok se chci věnovat herectví. Mám dva vývody v České republice a jeden ve Švýcarsku. Teď nemám žádný scénář, který bych mohl hrát jako režisér. Ale doufám, že něco dostanu. Napsal jsem scénář ke všem třem svým filmům, ale jsem připraven přijmout scénář od někoho jiného. Můžeme spolu něco být. (Vidí Vodochodský.)

Vodsockij: Máme takový malý sen hrát spolu ve filmu, ale jako herci. Jsem moc zvědavý, jak to dopadne. Neumím si to představit, protože je to pro mě teď režisér, protože jsem ho nikdy nepotkal na place jako herce.