zdroj obrázku, Hobití kočka
Stejně jako lidé se divocí šimpanzi zapojují do rychlých rozhovorů a čekají zlomek sekundy, než na ně přijde řada, aby „promluvili“.
Zvířata komunikují většinou pomocí gest, včetně pohybů rukou a mimiky.
Vědci, kteří podrobně studovali jejich rozhovory, zjistili, že se „rychle střídali“, když si vyměňovali informace, a také se občas navzájem přerušovali.
Objev ukazuje na „hluboké evoluční podobnosti“ [with humans] „Kulturní rozdíly se liší v tom, jak jsou konverzace tváří v tvář strukturovány,“ řekla BBC News profesorka Kat Hoppeter z University of St Andrews.
Profesor Hopiter, který studuje komunikaci primátů, vysvětlil, že toto rychlé střídání řeči je charakteristickým znakem lidské konverzace. „Všem nám trvá asi 200 milisekund mezi zatáčkami a ukazujeme některé zajímavé malé kulturní rozdíly. Některé kultury mluví rychle,“ dodal.
Milisekunda je tisícina sekundy.
Lingvistická studie z roku 2009 měřila načasování těchto rozdílů – ukázala, že japonským mluvčím trvalo v průměru sedm milisekund, než reagovali, zatímco dánským zhruba 470 milisekund, než zasáhli.
Prozkoumáním tisíců případů divokých šimpanzů, kteří spolu komunikovali, byla profesorka Hubiter a její kolegové schopni určit načasování rozhovorů mezi zvířaty.
„Je úžasné vidět, jak blízko jsou načasování mezi šimpanzi a lidmi,“ řekla.
Šimpanzi měli širší rozsah načasování konverzace. „Zpoždění se pohybovalo od přerušení vysílače na 1 600 milisekund před ukončením zvukového signálu až po 8 600 milisekund, než reagovala,“ vysvětlil profesor Hobaiter.
„Může to být proto, že šimpanzi byli v přirozeném prostředí, a proto byli schopni vyjádřit širší rozsah chování – někdy se navzájem přerušovali a jindy trvalo dlouho, než reagovali.“
zdroj obrázku, Hobití kočka
V rámci zkoumání evolučního původu komunikace strávili vědci desítky let pozorováním a záznamem chování pěti komunit divokých šimpanzů v lesích Ugandy a Tanzanie.
Zaznamenali a přeložili přes 8 000 signálů od více než 250 jednotlivých zvířat.
Vedoucí výzkumu Dr. Gal Badeihi, rovněž z University of St Andrews, vysvětlil, že gesta umožnila šimpanzům vyhnout se konfliktům a vzájemně se koordinovat.
„Takže jeden šimpanz může druhému signalizovat, že chce jídlo, a druhý mu může nabídnout jídlo, nebo pokud se cítí méně štědrý, může reagovat signálem, aby odešel.
„Možná se dohodnou, jak nebo kde se o mazlíčka postarat. Je to skvělé a jde to výměnou pár krátkých gest.“
Řekl, že budoucí studie zabývající se komunikací mezi jinými druhy primátů, které jsou nám vzdáleně příbuzné, nám poskytnou úplnější evoluční obrázek o tom, proč přijímáme tak rychlou konverzaci.
„Byl by to skvělý způsob, jak pochopit, kdy a proč se naše konverzační pravidla vyvinula,“ řekl.
„Unapologetický analytik. Rozzuřeně skromný kávový evangelista. Hráč. Nelze psát s boxerskými rukavicemi. Student. Podnikatel.“
You may also like
-
Kompenzace spánku o víkendech může snížit riziko srdečních onemocnění o pětinu – studie | Srdeční onemocnění
-
Cesta miliardáře do vesmíru je „riskantní“
-
V lasvegaské krajské věznici byl hlášen případ planých neštovic
-
Nejvýkonnější dalekohled na Zemi zachycuje snímky černých děr v nebývalých detailech
-
Havárie asteroidu NASA Dart opravdu pokazila jeho vesmírný skalní cíl