Šimpanzi sdílejí „rychlý“ styl konverzace s lidmi

Šimpanzi sdílejí „rychlý“ styl konverzace s lidmi

zdroj obrázku, Hobití kočka

Komentář k fotce, Šimpanzi ke komunikaci používají gesta

Stejně jako lidé se divocí šimpanzi zapojují do rychlých rozhovorů a čekají zlomek sekundy, než na ně přijde řada, aby „promluvili“.

Zvířata komunikují většinou pomocí gest, včetně pohybů rukou a mimiky.

Vědci, kteří podrobně studovali jejich rozhovory, zjistili, že se „rychle střídali“, když si vyměňovali informace, a také se občas navzájem přerušovali.

Objev ukazuje na „hluboké evoluční podobnosti“ [with humans] „Kulturní rozdíly se liší v tom, jak jsou konverzace tváří v tvář strukturovány,“ řekla BBC News profesorka Kat Hoppeter z University of St Andrews.

Profesor Hopiter, který studuje komunikaci primátů, vysvětlil, že toto rychlé střídání řeči je charakteristickým znakem lidské konverzace. „Všem nám trvá asi 200 milisekund mezi zatáčkami a ukazujeme některé zajímavé malé kulturní rozdíly. Některé kultury mluví rychle,“ dodal.

Milisekunda je tisícina sekundy.

Lingvistická studie z roku 2009 měřila načasování těchto rozdílů – ukázala, že japonským mluvčím trvalo v průměru sedm milisekund, než reagovali, zatímco dánským zhruba 470 milisekund, než zasáhli.

Prozkoumáním tisíců případů divokých šimpanzů, kteří spolu komunikovali, byla profesorka Hubiter a její kolegové schopni určit načasování rozhovorů mezi zvířaty.

„Je úžasné vidět, jak blízko jsou načasování mezi šimpanzi a lidmi,“ řekla.

Šimpanzi měli širší rozsah načasování konverzace. „Zpoždění se pohybovalo od přerušení vysílače na 1 600 milisekund před ukončením zvukového signálu až po 8 600 milisekund, než reagovala,“ vysvětlil profesor Hobaiter.

„Může to být proto, že šimpanzi byli v přirozeném prostředí, a proto byli schopni vyjádřit širší rozsah chování – někdy se navzájem přerušovali a jindy trvalo dlouho, než reagovali.“

zdroj obrázku, Hobití kočka

Zaznamenali a přeložili přes 8 000 signálů od více než 250 jednotlivých zvířat.

Vedoucí výzkumu Dr. Gal Badeihi, rovněž z University of St Andrews, vysvětlil, že gesta umožnila šimpanzům vyhnout se konfliktům a vzájemně se koordinovat.

„Takže jeden šimpanz může druhému signalizovat, že chce jídlo, a druhý mu může nabídnout jídlo, nebo pokud se cítí méně štědrý, může reagovat signálem, aby odešel.

„Možná se dohodnou, jak nebo kde se o mazlíčka postarat. Je to skvělé a jde to výměnou pár krátkých gest.“

Řekl, že budoucí studie zabývající se komunikací mezi jinými druhy primátů, které jsou nám vzdáleně příbuzné, nám poskytnou úplnější evoluční obrázek o tom, proč přijímáme tak rychlou konverzaci.

„Byl by to skvělý způsob, jak pochopit, kdy a proč se naše konverzační pravidla vyvinula,“ řekl.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *