Bezpečnostní dohoda mezi Čínou a Šalamounem vyvolává v Pacifiku obavy

WELLINGTON, Nový Zéland (Associated Press) – Bezpečnostní aliance mezi Čínou a Šalamounovými ostrovy vyvolala v jižním Pacifiku paniku, přičemž mnozí se obávali, že by to mohlo vést k rozsáhlému vojenskému nahromadění nebo že by nepřátelství Západu vůči dohodě mohlo posloužit Číně. .

Ještě záhadnější je rozsah čínských ambicí.

Čínská vojenská přítomnost na Šalamounových ostrovech by je umístila nejen na prahu Austrálie a Nového Zélandu, ale také blízko Guamu s jeho masivními americkými vojenskými základnami.

Čína má zatím pouze jednu uznanou zahraniční vojenskou základnuDžibutsko, chudá a strategicky důležitá země v Africkém rohu. Mnozí věří, že Čínská lidová osvobozenecká armáda je zaneprázdněna vytvářením zahraniční vojenské sítě, i když nepoužívají termín „základna“.

Vláda Šalamounových ostrovů oznámila návrh dohody S Čínou parafovanou minulý týden a brzy bude „vyčištěna“ a podepsána.

Předloha, která unikla online, uvádí, že čínské válečné lodě by se mohly zastavit na Šalamounových ostrovech kvůli „doplnění logistiky“ a že by Čína mohla poslat policii, armádu a další ozbrojené síly na Šalamounovy ostrovy, „aby pomohly udržet společenský pořádek“.

Návrh dohody uvádí, že Čína musí souhlasit se zveřejněním informací o společných bezpečnostních opatřeních, a to i během setkání s médii.

Šalamounovy ostrovy, kde žije asi 700 000 lidí, přenesly v roce 2019 diplomatické uznání z Tchaj-wanu do Pekingu – tento krok nejlidnatější provincie odmítla a přispěl k nepokojům loni v listopadu.

Americký ministr zahraničí Anthony Blinken v únoru odpověděl, že Washington znovu otevře své velvyslanectví V hlavním městě Honiara, které je od roku 1993 uzavřeno, aby zvýšil svůj vliv na Šalamounových ostrovech, než se Čína „silně zabydlí“.

Čína i Šalamounovy ostrovy vehementně popřely, že by nová dohoda vedla ke zřízení čínské vojenské základny. Vláda Šalamounových ostrovů uvedla, že dohoda je nezbytná kvůli její omezené schopnosti vypořádat se s násilnými povstáními, jako bylo to v listopadu.

„Země je po léta devastována opakovaným vnitřním násilím,“ uvedla tento týden vláda.

Austrálie, Nový Zéland a Spojené státy však vyjádřily znepokojení nad dohodou, novozélandská premiérka Jacinda Ardernová ji označila za „extrémně znepokojivou“.

David Panuelo, prezident nedaleké Mikronésie, která má úzké vazby na Spojené státy, napsal vášnivý dopis premiérovi Šalamounových ostrovů Manassehovi Sogavarimu a požádal ho, aby dohodu přehodnotil.

Poznamenal, že Mikronésie i Šalamounovy ostrovy byly během 2. světové války bojištěm, které se dostalo do konfliktu velmocí.

„Jsem přesvědčen, že nikdo z nás by si nepřál znovu vidět konflikt takového rozsahu nebo rozsahu, zejména na našich vlastních dvorcích,“ napsal Banuelo.

Policejní ministr Šalamounových ostrovů se ale na sociálních sítích vysmíval Panuelovým obavám a řekl, že by se měl více obávat toho, že jeho atol pohltí oceán kvůli změně klimatu.

Podobně Sugavari odmítl zahraniční kritiku bezpečnostního paktu jako urážlivou a označil ty, kteří návrh zveřejnili, za „blázna“.

Mluvčí čínského ministerstva zahraničí uvedl, že cílem dohody je zachovat bezpečnost lidských životů a majetku a „nemá žádný vojenský podtext“, řekl, že spekulace médií o možném rozvoji základny jsou nepodložené.

Ewan Graham, vedoucí pracovník Mezinárodního institutu pro strategická studia se sídlem v Singapuru, řekl, že Čína usiluje o zřízení takového přístavu asi pět let, protože si klade za cíl rozšířit svou námořní přítomnost v jižním Pacifiku jako součást dlouhé hry Pekingu. snaží se stát dominantní regionální mocností.

„Pokud chtějí proniknout do Pacifiku, v určitém okamžiku budou potřebovat logistickou kapacitu k podpoře této přítomnosti,“ řekl Graham. Nemluvíme zde o válečných plánech. Jde skutečně o rozšíření jejich přítomnosti a vlivu.“

Na rozdíl od základny postavené v Džibuti, kde má Čína obchodní zájmy v oblasti, kterou musí chránit, Graham řekl, že jakákoli operace na Šalamounových ostrovech bude pravděpodobně méně důležitá.

„Je to rafinovaná a zajímavá geopolitická hra, která se objevila v jižním Pacifiku,“ dodal. „A myslím, že Číňané byli velmi úspěšní, chcete-li, když obcházeli Spojené státy a Austrálii v soutěži vlivu, nikoli vojenské soutěži.“

Čínská základna v Džibuti byla otevřena v roce 2017. Čína ji nenazývá základnou, ale spíše podpůrným zařízením pro její námořní operace odrážející pirátství v Adenském zálivu a africké mírové operace. Má 400 metrů dlouhou přistávací dráhu a lůžko dostatečně velké na to, aby zakotvilo u jedné ze dvou letadlových lodí operujících v Číně.

Základna s 2000 pracovníky umožňuje Číně umístit zásoby, vojáky a vybavení v oblasti strategického významu a zároveň dohlížet na americké síly umístěné poblíž.

Dalším potenciálním kandidátem na al-Káidu je Kambodža, jejíž autokratický vůdce Hun Sen je dlouhodobě spolehlivým spojencem Číny a která údajně v roce 2019 podepsala tajnou dohodu umožňující zřízení čínské základny.

Čína bagruje přístav na námořní základně Ream, aby umožnila dokování lodím větším než jakákoli Kambodža, a buduje novou infrastrukturu, která nahradí taktické velitelství námořnictva postavené v USA. Čínská základna v Kambodži vytvoří soutěsku v Thajském zálivu poblíž Malackého průlivu.

Čína také financovala projekty v Gwadaru v Pákistánu, dalším blízkém spojenci, a na Srí Lance, kde čínské půjčky na infrastrukturu donutily vládu předat kontrolu nad jižním přístavem Hambantota.

Zvláště zajímavý byl údajný čínský tlak na zřízení základny v západoafrické zemi Rovníková Guinea. Čína by tak byla přítomna v Atlantském oceánu u východního pobřeží Spojených států a také v důležité africké oblasti pro těžbu ropy.

„Čína využila příležitosti k rozšíření svého vlivu v době, kdy Spojené státy a další země nebyly na tichomořských ostrovech ekonomicky zapojeny,“ řekla Elizabeth Wishnick, expertka na čínskou zahraniční politiku z University of Montclair v New Jersey.

Přibližně před 80 lety na Šalamounových ostrovech zahájila americká armáda svou slavnou kampaň „přeskakování ostrovů“ ve druhé světové válce s cílem získat zpět tichomořské ostrovy od císařských japonských sil jeden po druhém. Úspěšně dobyla zpět hlavní ostrov Guadalcanal v únoru 1943 po zhruba šesti měsících těžkých bojů.

Dnes by Šalamounovy ostrovy daly Číně potenciální možnost zasahovat do amerických námořních operací v regionu, což by mohlo být kritické v případě konfliktu o Tchaj-wan nebo v Jihočínském a Východočínském moři.

Generálporučík Greg Pelton, vedoucí společných operací v Austrálii, řekl, že pokud by čínské námořní lodě mohly operovat ze Šalamounových ostrovů, „změnily by kalkul.“

„Jsou velmi blízko australské pevniny a to změní způsob, jakým provádíme každodenní operace, zejména ve vzduchu a na moři,“ řekl novinářům.

Ale Jonathan Breck, ředitel programu tichomořských ostrovů v Lowy Institute, australském think-tanku, řekl, že věří, že lídři na dohodu reagovali přehnaně, možná v případě Austrálie proto, že se rýsovaly volby.

„Zjevně to každého na Západě činí velmi mobilním a velmi úzkostným,“ řekl Brik. „Ale nemyslím si, že by to výrazně změnilo věci na zemi.“

Řekl, že dohoda by mohla být považována za první krok k vybudování základny v Číně, ale než k tomu dojde, bude třeba podniknout více kroků.

„Myslím, že varování o obavách posílilo pozici Číny tím, že zatlačilo Šalamounovy ostrovy do kouta,“ řekl Brick. „Reagovali tak, jak si myslím, že by na tento vnější tlak reagovalo mnoho zemí – ustoupili a zabořili paty.“

___

Rostoucí zprávy z Bangkoku.