Pavel Jasanský žije na samotě obklopené lesy a jezírkem. Říká, že ho to místo chytlo za srdce, když ho jako teenager viděl v měsíčním světle a slíbil si, že si tam jednoho dne postaví dům. Ve 30 letech si tento sen splnil a vytvořil dokonalé prostředí pro svou celoživotní vášeň.
„Bylo mi patnáct nebo šestnáct let, když jsem opravil svůj první buben. Rozebral jsem ho a studoval, jak ho vyrobit. Když jsem ho opravil, rozhodl jsem se vyrobit si vlastní buben a vstřebal jsem všechny informace, které jsem mohl získat v umění výroba bubnů. Neměl jsem peníze na koupi bubnu a chtěl jsem si ho skutečně vyrobit sám. Postupně jsem zdokonaloval své řemeslo a zdokonaloval své dovednosti s každým dalším bubnem, který jsem vyrobil, nejprve pro přátele a nakonec pro ostatní a nakonec jsem se dostal k věci kde jsem vydělával dost, abych se uživil.“
Svou silnou vírou v sílu hudby léčit duši Pavla zaujaly zejména bubny prastarých kmenů – západoafrické bubny djembe a bubny powwow, kterými se bubeník snaží komunikovat s okolím a s přírodou.
„Jedním z lidí, kteří mě o bubnech naučili nejvíc, byl můj kamarád Sabazi, který se zajímá o indickou kulturu. Naučil mě vyrábět šamanské bubny, na které hrajete klacky. Vidíte je po celém světě. V arabských zemích hrají prsty. Ty vyžadují tenčí kůži.“
Výroba bubnů Djembe v západní Africe je řemeslo plné duchovního významu. Afričané říkají, že buben obsahuje tři duchy – ducha stromu, ze kterého je vyroben, ducha zvířete hrajícího si na jeho kůži a ducha sochaře. Když jsou duchové spojeni v harmonii, vytvářejí krásnou a silnou hudbu.
Pavel potřebuje s každým zákazníkem dlouze hovořit, aby mu poskytl dokonalý nástroj šitý na míru jeho potřebám.
„Potřebuji přesně vědět, co hledají. Existuje mnoho možností v závislosti na typu použité kůže, tloušťce a tvaru základny… to vše určuje zvuk bubnu. Potřebuji vědět, jestli na to chtějí hrát uvnitř nebo venku a zda chtějí vysoké tóny nebo preferují basové zvuky. To vše mohu ovlivnit a vytvořit přesně to, co chtějí.“
Kmeny Jembe využívají západní Afriku k sňatkům, křtům, pohřbům, obřízce a obřízce. Písně hrají také při orbě, setí a sklizni, při námluvách a dokonce k urovnání sporů mezi vesnickými muži. Pavel jeden zvedne ze stolu.
„Základna je miskovitého tvaru a je vyrobena z jednoho kusu dřeva, který mám ze západní Afriky. V současnosti je to jeden z nejznámějších hudebních nástrojů na světě. Tady máme basové bubny a basové bubny byly použity v tomto část světa ve středověku. Ale tohle je sada z afrických basových bubnů Dundun, Sangban a Kenkeni, kterou používají africké kapely.“
Jednou ze základních dovedností, které se musel naučit, bylo podle Pavla zpracovávat a pracovat s kůží.
„Existuje mnoho druhů kůže a musíte hledat vlastnosti, které potřebujete pro konkrétní typ bubnu — pružnost, pevnost, odolnost. Pokud například vyrábíte buben, který se ovládá přímo prsty, potřebujete tenčí kůže. Obvykle se k tomu používá kozí kůže a mezi českými kozami a africkými kozami je velký rozdíl. Používám hodně telecí a jelení kůže a většinou se opaluji, pokud v tomto případě nejde o větší zakázku.“
Pavlova dílna je plná široké škály různých bubnů pro různé účely a z různých kultur. Když mají lidé zájem, je ochoten jim v jeho dílně pomoci vyrobit vlastní buben.
„Jen bubny mi nebudou stačit k práci a miluji hraní a experimentování s nástroji, takže jsem ochoten udělat pro lidi neobvyklé kousky – jako je tento buben s dalším africkým instrumentálním nástrojem – kalimbou.“ Její hlas je klidný a užitečný pro muzikoterapii.“
Zatímco většinu času tráví výrobou kousků na zakázku, Pavel je občas požádán o opravu vzácného starého válce. Říká, že je to velká dobrota.
„Opravil jsem několik speciálních kusů, například pár bubnů, které jsou přes půl století staré, a byl jsem ohromen kvalitou zpracování kůže. Také jsem byl požádán o opravu některých japonských bubnů Taiko pro Festival dragounských lodí.“ Jsou to menší bubny ve tvaru sudu s nýty a ozdobami. Bohaté na červenou a zlatou.“
Pavel říká, že tajemstvím výroby dobrých bubnů je pochopení kultury a tradic, kterých jsou součástí.
„Tady je buben vyrobený z velké základny a potažený surovou jelení kůží. Osm nebo více mužů může hrát na buben zajatců Wau, kteří kolem něj utvoří kruh a zpívají do rytmu. Tento je dlouhý 70 cm, ale já udělali nějaké metr vysoké. Je pro mě důležité pochopit rituál, kde se používají bubny, jak má být nástroj slyšet a písně spolu s rytmem. Připadá mi to všechno velmi zajímavé.“
Pavel má dva bubny, které si vyrobil a nikdo mu je nikdy nepůjčí. Říká, že neexistuje lepší způsob relaxace než bubnování. Se dvěma přáteli, které sdílí jeho zájem o indickou kulturu, založil kapelu Detvan, se kterou se pravidelně objevují na multižánrových festivalech.
