Dnes se veřejnost v Praze definitivně rozloučí s panem Peterem Uhlem. Komentátor, novinář, bývalý disident, politický vězeň a signatář Charty 77 zemřel 1. prosince ve věku 80 let.
Dnešní pohřeb v krematoriu v pražské čtvrti Strašnies má podle Uhlinovy rodiny oslavit celý život statečného muže. Poslední rozloučení je symbolem Dne lidských práv, který pan Uhl hájil za komunistického režimu a po sametové revoluci v roce 1989.
„Petr Uhl bude i nadále mužem, který dal mnoha Římanům a Římanům naději na důstojnější život a je zvěčněn v paměti všech, kteří měli možnost věnovat se dílu jeho života. Někteří z nás měli ten respekt když jsme se s ním osobně setkali. Doufám, že po sobě zanechal trvalou vzpomínku, na kterou nikdy nezapomene, zvláště když byl jedním z těch, kteří jeho slova podpořili v činech,“ řekl John Hussein, člen Občanské společnosti pro romštinu české vlády. Záležitosti menšin.
„Velmi málokdo si zaslouží skutečné uznání za postoj, který během svého života měl, a proto se cítíme tak hluboce mučeni odloučením muže, který obětoval svůj život pro druhé. Je těžké najít dostatek slov, kterými bychom vyjádřili vděčnost a úctu Úsilí Petra Uhla chránit římské muže a ženy Peter Uhl si zaslouží zůstat nejen v našich vzpomínkách, ale i v našich srdcích. Děkujeme! Bycarusřekl Husajn.
Prohlášení končí jménem členů Vládní občanské společnosti pro záležitosti romské menšiny: „Jeho manželce Anně a jeho dětem Powellovi, Michaelovi a Alexandrovi během tohoto bolestného rozloučení vyjadřujeme nejhlubší soustrast a sílu.“ Pan Uhl a jeho manželka, bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, patřili k nejvýznamnějším osobnostem československého disidentského hnutí.
Pan Uhl kvůli svému trestu strávil v době „normalizace“ devět let ve vězení. Po pádu komunismu nepřestal hájit lidská práva.
Byl aktivistou Charty 77, spoluzakládal a podepsal a stál u zrodu Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných osob. Po listopadu 1989 se zapojil do práce v Občanském fóru a v roce 1990 byl zvolen levicovým náhradníkem na jeho lístku a stal se poslancem Sněmovny národů ve Federálním shromáždění ČSFR.
Počátkem 90. let vedl československou tiskovou agenturu a několik let působil jako komentátor deníku Bravo. V 90. letech byl členem občanského hnutí, v letech 2002 až 2007 byl ve Straně zelených, i když nakonec nebyl zvolen, na jejich lístku kandidoval do Poslanecké sněmovny.
Když se český premiér Miloš Zeman (dnes prezident České republiky) stal sociálním demokratem, stal se pan Ul prvním zmocněncem pro lidská práva v zemi. Nikdy se netajil levicovými postoji a názory, které nebyly vždy populární.
Jeho přátelé, kolegové, kolegové novináři, diplomaté a politici na něj vzpomínají jako na statečného, zásadového člověka z doby nespokojenosti a své názory prosazoval bez ohledu na důsledky, bez ohledu na hlavní bod v jakémkoli režimu u moci. Ti, kdo ho znají, však říkají, že si umí vážit i těch, kteří zastávají pozice, které jsou odlišné od jeho.
Pan Uhl obdržel za svého života řadu vládních vyznamenání, včetně medaile Za zásluhy udělené v roce 1998 českým prezidentem Vaglovem Howellem a nejvyšších vyznamenání Francie, Německa a Polska. S Annou Šabatovou měli tři děti, které celý svůj život zasvětily obraně lidských práv.
„Cestovní cestovatel. Odborník na pivo. Jemně okouzlující fanoušek alkoholu. Internetový feťák. Zanícený učenec slaniny.“