Jak může demokracie znovu vyhrát?

Moje politické probuzení se shodovalo se systémovými změnami, které nastaly po pádu komunismu v Maďarsku v roce 1989. Byla jsem fascinována a nadšena rychlou demokratickou transformací své země. Jako teenager jsem přesvědčil svou rodinu, aby mě odvezla k rakouským hranicím, aby viděly historii: rozebírání železné opony, které východoněmeckým uprchlíkům umožnilo zamířit na západ. Když jsem četl mnoho nových publikací a účastnil se shromáždění nově vzniklých demokratických politických stran, vtáhl mě vzduch bezmezné naděje do naší budoucnosti.

Dnes takové pocity vypadají jako dětská naivita, nebo přinejmenším jako produkt poetického stavu mysli. Demokracie a budoucnost lidské civilizace jsou nyní ve vážném nebezpečí, které sužují mnohostranné a propletené krize.

Tři desetiletí po pádu komunismu byla Evropa opět nucena postavit se protidemokratickým politickým silám. Jejich činy se často podobají starým komunistům, ale až nyní fungují na platformě autoritářského populismu. Stále reptají, stejně jako staří komunisté, na „zahraniční agenty“ a „nepřátele státu“ – každého, kdo se staví proti jejich hodnotám nebo politickým preferencím – a stále znevažují Západ, často používají stejné podmínky zneužívání, jaké jsme slyšeli během komunismu. Jejich politické praktiky narušily demokratické normy a instituce, zničily veřejnou sféru a vymyly mozky občanům lží a manipulací.

Vrozený populismus má tendenci směřovat pouze k jednomu cíli: monopolu na státní moc a veškerý její majetek. V mé zemi režim premiéra Viktora Orbana ovládl téměř celou zemi obratnou manipulací s demokratickými institucemi a korupcí ekonomiky. Parlamentní volby v příštím roce (ve kterých vyzývám Orbána) ukážou, zda lze maďarské převzetí země ještě zvrátit.

Myslím, že by to mohlo být. Považovat populisty plně zodpovědné za erozi naší demokracie je chybou příčiny a následku. Kořeny našich demokratických vad sahají hlouběji než vášnivý nacionalismus vládnoucí strany, sociální konzervatismus a horlivost omezovat ústavní práva. Stejně jako vzestup neliberálních politických stran ve starých západních demokraciích, demokratický úpadek ve střední a východní Evropě pramení ze strukturálních problémů, jako je nekontrolovatelná sociální nespravedlnost a nerovnost. Tyto problémy jsou do značné míry způsobeny špatným řízením a zneužíváním procesu privatizace po roce 1989 a přechodem na tržní hospodářství.

Staré, dobře zavedené demokracie trpí podobně zkreslenými sociálními výsledky. S rozvojem sociálního státu v desetiletích bezprostředně následujících po válce (období, které francouzský demograf Jean Foresty nazvalSlavná třicátá‚), ekonomický růst v západních demokraciích umožnil masivní expanzi střední třídy. Poté ale následovala vlna neoliberální deregulace a fundamentalistických hospodářských a sociálních politik na trhu, jejichž výsledky jsou dnes jasně viditelné.

Více než cokoli jiného to bylo radikální oddělení hospodářského růstu od sociálního zabezpečení, které umožnilo neliberálnímu populistickému džinovi vymanit se z láhve a narušilo demokratický konsensus v mnoha zemích.

Ještě horší je, že naše generace je prokletá více než „jen“ rozšířeným politickým a sociálním otřesem. Čelíme také klimatické krizi, která zpochybňuje předpoklady, kterými jsou moderní společnosti regulovány. Progresivisté jako já to také vidí jako přímý důsledek toho, jak funguje náš ekonomický systém. Nekonečný, neregulovaný ekonomický růst – základní dynamika kapitalismu – prostě není kompatibilní se životem na planetě s omezenými zdroji. Náš kapitalistický systém aktuálně více těží a generuje více emise za rok.

Tváří v tvář těmto výzvám si nemůžeme dovolit podlehnout fatalismu nebo lhostejnosti. Progresivisté přece musí věřit v příslib lidského pokroku. Naše ekonomické instituce a politiky lze přizpůsobit tak, aby zohledňovaly měnící se okolnosti. Nespravedlnost, která drží lidi mimo demokracii, lze napravit. Kanály demokratického dialogu lze obnovit.

Jako starosta Budapešti, jednoho z hlavních evropských měst, mohu potvrdit, že místní správa je důležitá. Ať už je to prostřednictvím demokratické účasti, snižování emisí nebo sociálních investic (oblasti, kde jsme již udělali velký pokrok i přes tvrdý odpor městského systému), místní vlády mají dobrou pozici ke zlepšení života občanů. A tím můžeme také vytvářet nové synergie a modely, které přispějí k postupným změnám ve velkém. Město Budapešť proto kromě toho, co děláme sami, chce přispět k veškerému mezinárodnímu úsilí o zachování demokracie a obyvatelné planety.

Za tímto účelem budeme držet Budapešťské fórum pro budování udržitelné demokracie Tento měsíc se spojí široká škála zúčastněných stran, včetně starostů, úředníků EU, aktivistů a významných akademiků. Účastníci budou diskutovat o strategiích, jak se vypořádat s nejnaléhavějšími politickými výzvami naší doby, a poté poskytnou výhledová a použitelná politická doporučení.

V rámci fóra bude Budapešť také hostit summit Charty svobodných měst s cílem vybudovat širší globální síť progresivních starostů a vedoucích měst odhodlaných bránit demokracii a pluralismus. Více než 20 lídrů měst – od Los Angeles po Paříž a Barcelonu po Tchaj -pej – se připojuje k alianci vytvořené starosty hlavního města Visegrad Voor (Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko) v prosinci 2019.

Martin Luther King, Jr. řekl, že ti, kdo chtějí mír, se musí naučit organizovat stejně efektivně jako ti, kteří chtějí válku. To samé platí o demokracii. Prostřednictvím Budapešťského fóra a Charty svobodných měst hodlá Budapešť pomoci organizovat síly ze všech segmentů společnosti s cílem zajistit demokratickou a obyvatelnou budoucnost ve střední a východní Evropě i mimo ni. Musíme vyhrát intelektuální boj proti domorodému populismu a civilizovaný boj proti změně klimatu – a musíme udělat obojí současně.