Rumuni touží po návratu do „zlatého věku“ fotbalu

Povlečení vozítka

Miodrag Bilodidisci byl jedním z nejlepších fotbalistů své generace v Evropě během 80. a 90. let. Byl prvním hráčem, který vyhrál Evropský pohár (dnešní Ligu mistrů) se dvěma různými týmy, oba z bývalého východního bloku – se Steauou Bukurešť v roce 1986 a s Crvenou Zvezdou Bělehrad o pět let později.

Jednoho slunečného dne v polovině listopadu jsme se setkali před budovou Rumunské fotbalové federace vedle Arena Nationala, stadionu s kapacitou 53 000 míst v Bukurešti, kde se konalo několik zápasů Mistrovství Evropy ve fotbale 2020. Belludici nyní spolupracuje s federace, hlavně jim pomáhá s výběrem národního týmu.

Ačkoli nenáviděl komunismus, Bellodici připouští, že měl své dobré stránky a jedním z těchto bodů byla jeho podpora sportu. Po pádu komunismu jsme se zbavili komunistů, kteří se starali o sport. Rumunsko bylo privatizováno a demokratizováno a byl vytvořen soukromý sektor. Od té doby šlo všechno ve sportu z kopce,“ povzdechne si.

Belludisi z toho částečně viní změnu mentality po konci komunismu. Například fotbal už není pro Rumuny jedinou zábavou. Věří ale i tomu, že se změnila i mentalita samotných hráčů. V minulosti se snažili odejít do zahraničí za slušným výdělkem. Navíc trenéři za komunismu byli mnohem přísnější a hráči museli před zápasy trávit dlouhou dobu v kempech a soustředit se pouze na fotbal.

Viorel Moldovan ty tréninkové kempy nenáviděl. O osm let mladší než Pelodudesi, a proto nebyl součástí základní sestavy, když Rumunsko podporovalo Hagiho a Pelodudesiho na mistrovství světa v roce 1994, Moldavsko zahájilo svou fotbalovou kariéru v Gloria Bistrita v Transylvánii – regionu silně ovlivněném jeho čas jako součást Rakousko-Uherska. Tam lidé sledovali Bundesligu a vzorem pro Moldavsko byl slavný útočník Rudi Voller.

„Říkali mi tak i na tréninku,“ vzpomíná Moldavan na posezení v restauraci na předměstí Bukurešti. „Naše hřiště bylo velmi špatné, měli jsme nekvalitní míče. Ale byli jsme tam a snažili jsme se hrát. Měli jsme vášeň pro fotbal, nestarali jsme se o peníze.“

Poté, co pomohl svému týmu z rodného města vyhrát historicky první postup do Premier League, přestoupil do Dinama Bukurešť. „Dynamo byl velký klub s dobrými fanoušky… V Dynamu jste museli vyhrát a mohli jste se cítit velmi ambiciózně… Nová generace je jiná než ta naše, má jiné šance. Nemyslí jen na fotbal, myslí na jiné věci.“

V mládí musela Moldavsko vydržet tyto dlouhé tréninkové kempy, takže když ho v roce 1995 koupil švýcarský tým Neuchatel Xamax, viděl to jako „osvobození“.

„Za Ceausesca to bylo těžké období, ale pak přišla revoluce, otevřely se brány a já jsem opravdu chtěl opustit Rumunsko a zjistit, jestli můžu hrát v zahraničí, dělat kariéru a vydělávat peníze. Protože tady v Rumunsku taková možnost nebyla.“ , jak říká.

„Tenkrát jsme před zápasem trávili spoustu času na soustředěních, někdy i dva týdny, bez rodiny. Nebylo to jednoduché… Ve Švýcarsku jsem byl volný jako pták. Jel jsem jen na trénink, bylo to žádný problém s penězi, dostal jsem je na svůj bankovní účet a moje práce byl jen fotbal a mohl jsem být s rodinou. V Rumunsku byl trénink o kvantitě, ne kvalitě. Ve Švýcarsku byly jiné metody. Rumunsko mělo sovětské metody ,“ on říká.

Moldavsko cestovalo na MS 1994 jako náhradník a turnaje se nezúčastnilo. Do prvního týmu byla velká konkurence: samozřejmě Hagi a Belodichi, ale také Gheorghe Popescu (PSV Eindhoven), Florin Radocio (AC Milán), Ioan Lupescu (Bayer Leverkusen) a Dan Petrescu (Janov). Všichni jsou dnes legendami rumunského fotbalu.

„Za mých časů bylo pro reprezentačního trenéra těžké si vybrat, protože tam bylo hodně kvalitních hráčů. Mnoho dobrých hráčů se do národního týmu nemohlo prosadit, protože nebylo místo.“

Argumentuje tím, že už to tak není. „Jen se podívejte, kde dnes hrají naši národní hráči: jen pár v pěti nejlepších evropských ligách, pár v Itálii, ale ne pro silné týmy. Mám na starosti hodně hráčů v Bundeslize, ve Francii, v Itálii.“ , ve Španělsku. Nemůžete mít dobrý národní tým, pokud nemáte hráče ze zahraničních lig.

S těmito legendárními hráči se Rumunsko v 90. letech nezaleklo ani těch nejtěžších soupeřů. „Věřili jsme ve své schopnosti. Bylo nám jedno, jestli hrajeme s Německem nebo Anglií, na takové zápasy jsme čekali. Bylo nám jedno, jestli proti nám stojí velké hvězdy,“ říká.

Nakonec se Moldavan probojoval do základní sestavy. Na mistrovství světa v roce 1998 zazářil v zápase s Anglií, kdy skóroval a následně přispěl k vítěznému gólu z pokutového kopu nařízeného rozhodčím po faulu proti němu od Phila Nevilla.