Sympatický pohled do dětství

Pokud budete mít to štěstí, že si vzpomenete na své vzpomínky z raného dětství, budete vědět, že bývají roztříštěné, zkreslené perspektivou, která není schopna plně porozumět světu dospělých. Tento pocit krásně vystihuje česká režisérka Beata Barkanová ve svém filmu, který měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Film je celý vyprávěn z pohledu šestileté dívky, Malá světla Vypadá to jako malý klenot.

Pomáhá tomu, že rozkošná dětská herečka Mia Pankow hraje holčičku Amálku, která má velké, nekonečně výrazné široké oči a dlouhé zrzavé vlasy, na které by Heidi žárlila. V úvodní scéně Amálka slyší zvuky vycházející z uzavřené místnosti a z přirozené zvědavosti se snaží naslouchat. Slyší babičku, jak vztekle říká své matce: „Štěstí? Nech si to na pohádky,“ ale netuší, co to znamená.

Jde si tedy hrát se svým velmi submisivním kocourem, který se zřejmě jmenuje Pan Kocour. Ta ale otestuje trpělivost pana Kočka tím, že ho vloží do dřevěné bedny, ze které ho rychle zachrání její dědeček (Martin Wenger). Vrátí se do pokoje, a když otevře dveře, dospělí mlčí. „Nudím se,“ zlobí se Amelka a babička (Veronika Zelková) se ji snaží uklidnit slibem, že ji večer vezme k jezeru.

Po nezbedném trhání květin, o kterých se později dozvídáme, že pocházejí ze sousedovy zahrady, sní Amálka k obědu polévku, aniž by si byla vědoma napětí, které ji obklopuje. V souladu se svým slibem, který jí dali, ji prarodiče vzali k jezeru, kde ji dědeček naučil potápět. Šli na procházku do lesa a sbírali borůvky, ale Amálka se rozzuřila, když jí řekli, že musí odejít.

A tak pokračují události filmu, Amlaka se snaží pobavit, zatímco se zdá, že dospělí jsou zapleteni do napjatých konfrontací, zvláště když se její matka (Elizaveta Maximová) objeví s cizím Francouzem a oznámí, že s ním jede do Prahy. . Amlaka samozřejmě pochopí, co se děje, jen když na ni přijde, jako když ji její otec (Marek Giesberg) jemně pokáral za trhání květin a řekl jí, že se bude muset omluvit sousedce. Na konci dne jde Amálka spát, aniž by si uvědomovala trhlinu ve vztahu svých rodičů, a otec jí unaveně čte pohádku na dobrou noc, kterou už slyšela tisíckrát, ale stále ji fascinuje.

I přes krátkou dobu provozu, Malá světla Film vyžaduje jistou dávku trpělivosti s intenzivním zaměřením na běžné dětské starosti. Režisér se také vyžívá ve stylistických rozmachech – především rychlých záběrech, které vypadají, jako by byly natočeny na 8mm kameru a obsahují řadu detailních záběrů objektů a rysů obličeje – které jsou spíše rušivé než osvětlující. Přepjaté pokusy o umění se zdají být sebevědomé.

Ale po většinu filmu si Barkanová drží svůj materiál pevně pod kontrolou, díky čemuž plně soucítíme s mladou Amálkou a jejími zájmy. Film ukazuje věci z její perspektivy, a to i fyzicky; Kameraman Thomas Juresek často umísťuje kameru nízko, aby odpovídala její maličkosti. Příběh se odehrává v průběhu jediného dne a tragédie filmu pramení z toho, že my, ne-li Amla, si velmi dobře uvědomujeme, že se její život změní, možná navždy.

A možná si to uvědomuje, o čemž svědčí i znepokojivý závěrečný záběr, na kterém vidíme její siluetu, jak se dívá velkými okny své ložnice, jako by se snažila vidět svět mimo její omezenou perspektivu.