The Economist: USA vs. Čína – Vztah je více nepřátelský než kdy jindy

Atmosféra v Pekingu nyní odhaluje, že nejdůležitější vztah na světě je hořký a nepřátelštější než kdy dříve, poznamenává The Economist.

V chodbách vlády představitelé komunistické strany odsoudili to, co považují za americkou šikanu. Říká se, že je odhodlaná ubít Čínu k smrti. Ve státním penzionu Diaoyutai vyjádřili nadnárodní manažeři, kteří se zúčastnili Čínského rozvojového fóra, obavy z toho, co by hlubší oddělení mohlo znamenat pro jejich podniky. Jedna věc, na které se obě strany shodují, je, že nejlepším případem je desetiletí odcizení – a to To nejhorší ve válce je stále pravděpodobnější než kdy jindy.

Každá strana se řídí svou vlastní nemilosrdnou logikou.

Amerika přijala politiku zadržování, ačkoli tento termín odmítá používat. Vidí autoritářskou Čínu, která přešla od vlády jedné strany k vládě jednoho muže. Prezident Si Ťin-pching pravděpodobně zůstane u moci roky a je nepřátelský vůči Západu, který je podle něj „na ústupu“. Jeho setkání s Vladimirem Putinem tento měsíc potvrdilo jeho cíl vybudovat alternativní světový řád To je přátelštější k autokratům.

Tváří v tvář tomu Amerika pochopitelně urychluje své vojenské zadržování Číny v Asii, obnovuje stará spojenectví a vytváří nová, jako je dohoda AUKUS s Austrálií a Británií. V oblasti obchodu a technologií má Amerika tvrdé a rozšiřující se embargo na polovodiče a další komodity.

Pro čínské vůdce to představuje plán, jak ji paralyzovat. Amerika to v jejich očích považuje za výjimečné. Nikdy nepřijme, že jakákoli země je tak silná jako ona, bez ohledu na to, zda je komunistická nebo demokratická. Amerika bude Čínu tolerovat pouze tehdy, bude-li submisivní, „tlustá kočka, ne tygr“.

Americko-asijské vojenské aliance to myslí Čína se cítí uvězněna ve své přirozené sféře vlivu. Červené linie byly dohodnuty v 70. letech, kdy vztahy mezi oběma zeměmi, stejně jako ty na Tchaj-wanu, byly opět pošlapány ignorantskými a lehkomyslnými americkými politiky. Čínskí vládci věří, že je jen moudré zvýšit vojenské výdaje.

Vzhledem ke dvěma dobře zavedeným a protichůdným pohledům na svět je naivní si myslet, že větší míra diplomacie sama o sobě může zaručit mír. Setkání mezi prezidentem Joe Bidenem a panem Xi na Bali v listopadu napětí zmírnilo, ale hlubší logika konfrontace se rychle znovu prosadila. Krize špionážního balónu (čínští představitelé se vysmívají Americe za to, že svrhla to, čemu říkají „nezbedný balón“), ukázala, jak tvrdě musí oba vůdci doma vypadat. Amerika chce, aby Čína přijala firewally pro kontrolu rivality, včetně horkých linek a protokolů pro jaderné zbraně. Americké volby v roce 2024 ukážou, že bití Číny je sportem obou stran.

Obě strany uvízly v „bezpečnostním dilematu“, které má smysl podporovat vaši pozici, i když se druhá strana cítí ohrožena.

Západ má pravdu, když hledá vojenské odstrašení, aby čelil rostoucí čínské hrozbě – alternativou je zhroucení řádu vedeného Američany v Asii. Ale snaha o vojenskou hegemonii kolem bodů vzplanutí, zejména Tchaj-wanu, může nastat Vymknou kontrole nehody nebo střety.

Amerika a její spojenci musí odolat pokušení uchýlit se k taktice, která je činí více podobnými jejich „autoritářskému“ protivníkovi.

Pokud bude Amerika dodržovat hodnoty otevřenosti, rovného zacházení pro všechny a právního státu, bude snazší udržet si loajalitu svých spojenců. Rozhodující soutěž v 21. století není jen o zbraních a čipech – je to také boj o hodnoty.