Union of flowers: Čeští umělci přinášejí do Bruselu barevný šplouch


Michal Novotný |  Foto: Národní galerie

Diskutoval jsem o projektu s Michaelem Novotným, ředitelem Sbírky moderního a současného umění v Národní galerii v Praze, a začal jsem tím, že jsem se ho zeptal, jak k tomu došlo:

„Každého půl roku má země předsedající Radě Evropské unie na starosti výzdobu evropských budov. Je to specifická tradice. Takže to neiniciovala Národní galerie, ale vláda ČR.

Jak jste přišel na koncept Flower Union? Jaká myšlenka se za tím skrývá?

Foto: Jakub Jansa, Národní galerie

„Je to velmi komplikovaná situace, protože umění, víte, se nechce míchat s politikou. Ale časy se mění a já věřím, že umělci mohou otevřeně mluvit o myšlenkách, které chtějí.

„Když mě oslovil úřad vlády, abych připravil prezentaci, shromáždil jsem devět mladých českých umělců a grafiků a požádal jsem je, zda by se projektu nezúčastnili.

„Všichni souhlasili, protože být proevropský je pro ně přirozené. EU je důležitou součástí jejich české identity.

„Druhým tématem, které je pro ně i pro celou generaci těchto umělců velmi důležité, je ekologické povědomí. Pokusili jsme se tedy tato dvě témata spojit v myšlence Květinové unie.

„Chci ale také upozornit, že nevystavujeme v muzeu nebo galerii. Je to jiné místo, takže jsme se snažili projekt odlišit – ne jako výstavu, ale jako kampaň.“

Hlavním symbolem je kruhová instalace dvanácti koberců ve tvaru květin, které zřejmě představují vlajku Evropské unie. Jaký kód se za tím skrývá?

Foto: Jakub Jansa, Národní galerie

„Zaprvé to znamená také věnec, kruh květin, který si dáte na hlavu. Je to stará slovanská lidová tradice a chtěli jsme do projektu přidat nějaké slovanské prvky.

READ  Česká republika: Nedávné významné právní změny v oblasti přenosu energie a energetické regulace

„To je ale metafora: když upletete věnec, čím více květin přidáte, tím je tlustší a lépe drží pohromadě.

„Reprezentuje také pozitivní vztah Sexu k přírodě, protože si myslím, že každý v Česku rád tráví čas v přírodě. Pokusili jsme se tedy tento vztah k přírodě převést do ekologického smyslu.

Nechybí ani velká tapisérie utkaná z recyklovaných textilních vláken. Můžeš nám o tom říct trochu víc?

„Jde snad o nejsložitější a časově nejnáročnější kus, který pro projekt vznikl. Utkaly ho Johanna Bosová a Barbora Fastrová po dobu šesti měsíců v Národní galerii z vyřazených látek z továren.

Foto: Národní galerie

„Nastříhali látku na tenké proužky a nějak je propletli. 20 metrů dlouhá monumentální opona zobrazuje některá témata související s environmentálním vědomím. Ženy například berou z řeky lahve, které se mění v látku.

„Protože v jiných částech projektu ve skutečnosti používáme látky vyrobené z recyklovaných plastových lahví. Páska tedy ve skutečnosti zobrazuje proces použitý v jiných částech projektu.

„Je tu také skutečnost, že tkaní bylo tradičně pro ženy a my jsme chtěli tuto praxi povýšit na výtvarné umění jako určitý druh gesta.“

Nábytkem z ohýbaného dřeva jste vybavil i interiér Rady Evropy. Jak to souvisí s tématy, o kterých jste mluvil?

„Souvisí to s tím, že to není jen tradiční výstava. Museli jsme vlastně poskytnout místnosti v kancelářské budově, které jsou denně využívány.

Foto: Národní galerie

„Přemýšleli jsme tedy, jaký by byl typický nábytek pro náš region, a rozhodli jsme se, že Česko a celý středoevropský region je známý prohnutým nábytkem.

„Spolupracovali jsme se společností TON Factory, která tento typ nábytku vyrábí dodnes. Požádali jsme je o vyřazený nábytek z tovární výroby, nakoupili některé bazarové kousky ze starožitnictví a bleších trhů.

READ  První plovoucí fotovoltaická elektrárna v Česku - PV Magazine International

„Některé kusy byly sestaveny tak, aby vytvořily sochy, ale většina nábytku byla použita obecně, i když to bylo opět provedeno technikou upcycling.“

Co bylo největší výzvou projektu? Nebyl to ten prostor, tedy kancelářské prostředí, běžné místo pro předvádění umění?

Foto: Jakub Jansa, Národní galerie

„Myslím si, že to rozhodně byla výzva. Ale kromě napjatých rozpočtů a termínů bych řekl, že nejnáročnější je, jak zacházet s naším uměním v politickém prostředí. Je to rozhodně něco, na co nejsou umělci zvyklí.“

„Nejnáročnější a nejzajímavější na tom je, jak se skupina umělců, kteří vytvořili tento kolektiv a rozhodovali způsobem jako Rada Evropy, vypořádala s politickým rozměrem projektu. Jak čelili tomu, že šlo o oficiální zastoupení země a vlády.

Pro koho je výstava určena? Je k dispozici veřejnosti? Dostanou to lidé v Česku šanci vidět?

„Videa vytvořená pro projekt už mohou vidět lidé v České republice a velmi zajímavě se zabývá tématem politického umění. Filmy jsou k dispozici na webu Národní galerie v Praze.

Flower Union Video: Slavnostní zahájení, Jakub Jansa

„Pokud je někdo v Bruselu a chce projekt vidět, může vstoupit do atria a prohlédnout si monumentální instalaci s koberci nebo si ji prohlédnout.

„Řekli jsme si, že by byla pro Čechy škoda nevidět celou výstavu, protože, jak jsem řekl, nesla poselství i pro českou veřejnost. Nakonec se nám tedy podařilo přesvědčit tým Národní galerie a další rok tam bude projekt k vidění.

Květinová unie není jediným veletrhem reprezentujícím Česko v Bruselu. Další výstava Mileny Dobitové se také jmenuje Lichá, začíná tento týden. Můžete nám o tom říct více?

Foto: Dagmar Husárová, Národní galerie

READ  Tchajwanský premiér jednal o bilaterálních vztazích s českým zástupcem | Tchajwanské zprávy

„Národní galerie je především muzeum výtvarného umění. Proto jsme chtěli prezentovat české umění pro umění, nejen výstavu v prostorách Rady Evropy.

„Navrhli jsme výstavu centru současného umění Bozar, velkému uměleckému centru v centru Bruselu, a nominovali jsme výtvarnici Milenu Tobitovou.

„Je to český umělec střední generace, který začal svou kariéru v 90. letech a jeho umění může zprostředkovat určité aspekty české kultury mezinárodnímu a belgickému publiku.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.