Ve věku 94 let zemřel v Paříži Milan Kundera, slavný samotářský český spisovatel a bývalý disident.

Paříž (AP) – Ve věku 94 let zemřel v Paříži slavný spisovatel Milan Kundera, z jehož opozičních spisů se stal exilový satirik tyranie a průzkumník identity a lidských podmínek.

Nakladatelství Gallimard v krátkém prohlášení oznámilo, že Kundera zemřel v úterý odpoledne. Dům potvrdil, že zemřel v Paříži, kde žil desítky let, ale žádné další informace neposkytl.

Evropský parlament držel zprávu o jeho smrti minutou ticha. Kundera měl francouzské a české občanství, které ztratil a poté je znovu získal.

Kundera měl málo slov a jeho romány byly přeloženy do desítek jazyků, ale nesnášel publicitu, která s tím přišla, a odmítal poskytovat rozhovory.

„Sním o světě, kde jsou spisovatelé ze zákona povinni uchovávat svou identitu v tajnosti a používat pseudonymy,“ napsal v roce 1986 ve své eseji „Umění románu“ Kundera použil tuto větu, aby odpověděl na otázky, které mu položil Le Monde du Livre v roce 2011 a souhlasil s „rozhovorem“ prostřednictvím odpovědí z jeho děl.

Nesnesitelná lehkost bytí, Kunderův nejslavnější román, začíná tragickou scénou sovětských tanků valících se ulicemi Prahy, hlavního města České republiky, které bylo autorovou vlastí až do jeho přestěhování do Francie v roce 1975. Spřádání témat lásky, exilu, politiky a hluboce osobní, Kunderův román získal uznání kritiků, což mu získalo širokou čtenářskou obec mezi lidmi ze Západu, kteří přijali jeho protisovětskou subverzi a erotiku, která prostupovala mnoha jeho díly.

„Kdyby mi někdo jako dítěti řekl: ‚Jednoho dne uvidíš, že tvůj národ zmizí ze světa,‘ považoval bych to za nesmysl, něco, co jsem si nikdy nedokázal představit, že člověk ví, že je smrtelný, ale předpokládá, že jeho národ má nějaký druh věčného života,“ řekl autorovi Philipu Rothovi v Interview s New York Times v roce 1980, rok předtím, než získal francouzské občanství.

V roce 1989 sametová revoluce svrhla komunisty od moci a Kunderova země ožila jako Česká republika, ale do té doby si ve svém bytě na pařížském Levém břehu vytvořil nový život – a celou identitu.

„Milan Kundera byl spisovatel, který svým dílem oslovil generace čtenářů na všech kontinentech a dosáhl mezinárodního věhlasu…“ tweetoval český premiér Petr Fiala v češtině. „Nezanechal po sobě jen vynikající beletristické dílo, ale také důležité esejistické dílo.“

Kondoloval Kunderově ženě Věře, která chránila svého samotářského manžela před vměšováním světa.

Český prezident Petr Pavel řekl: „Jeho život byl symbolem pohnutých dějin naší země ve dvacátém století. Kunderův odkaz bude žít v jeho dílech.“

Říci, že jeho vztah k zemi jeho narození byl komplikovaný, je podcenění. Do Česka se i po pádu železné opony vracel zřídka a inkognito. Jeho díla, která nakonec napsal ve francouzštině, byla později přeložena do češtiny.

Nesnesitelná lehkost bytí, která byla široce oceňována a zfilmována v roce 1988, vyšla v České republice až v roce 2006, 17 let po sametové revoluci, i když byla v češtině dostupná od roku 1985 prostřednictvím Občan založil nakladatelství dům v exilu v Kanadě. Za svůj román nakonec Kundera získal Státní cenu za literaturu.

Kunderova manželka Vera byla pro muže, který se vyhýbal technologiím, nezbytnou společnicí – jeho překladatelkou, sociální sekretářkou a nakonec i nárazníkem před vnějším světem. Právě ona upevnila jeho přátelství s Ruth tím, že mezi nimi fungovala jako jazykový prostředník a podle profilu manželského páru zveřejněného v roce 1985 se vyrovnávala s nevyhnutelnými požadavky, které světoznámý autor musel splnit.

Spisy Kundery, jehož první román Žert začíná mladíkem poslaným do dolů po znevažování komunistických hesel, byly v Československu zakázány po sovětské invazi do Prahy v roce 1968, kdy také přišel o místo filmového profesora. Od roku 1953 píše romány a divadelní hry.

Kunderovo jméno bylo opakovaně zmiňováno jako kandidát na Nobelovu cenu za literaturu, ale tato pocta zůstala uniklá.

Film se točí kolem chirurga odpadlíka, který se přestěhuje z Prahy do Ženevy a zase zpět do své vlasti. Chirurg Thomas je kvůli tomu, že se odmítá podřídit komunistickému režimu, nucen pracovat jako myč oken a svou novou profesi využívá k zařizování sexuálních vztahů se stovkami klientek. Nakonec Thomas prožívá své poslední dny na venkově se svou ženou Teresou, kde se jejich život s přibývajícími dny stává více snovým a reálnějším.

Jiří Srestka, Kunderův český literární agent v době, kdy kniha konečně vyšla v České republice, řekl, že sám autor tam vydání knihy pozdržel z obavy, že nebude špatně editována.

„Kundera musel přečíst celou knihu znovu, přepsat části, přidat nějaké doplňky a celý text upravit. Takže to byl vzhledem k jeho perfekcionismu dlouhodobý úkol, ale nyní se čtenářům dostane kniha, o které Milan Kundera věřil, že by měla být.“ Existuje,“ řekl tehdy Steska Radiu Praha.

Kundera odmítl vystoupit před kamerami, odmítl jakýkoli komentář, když jeho kompletní publikovaná díla vyšla v roce 2011, a dříve nepovolil žádné digitální kopie svých spisů, což je odrazem jeho loajality k tištěnému slovu. Kindle verze The Unbearable Lightness of Being je však dnes k dispozici mezi jeho knihami na Amazonu a Google Books.

V projevu, který pronesl ve Francouzské národní knihovně v červnu 2012 – který jeho přítel znovu přečetl ve francouzském rozhlase – řekl, že se bojí o budoucnost literatury.

„Zdá se mi, že čas, který pokračuje ve svém nelítostném pochodu, začíná knihy ohrožovat. Kvůli této bolesti mám již několik let do všech svých smluv klauzuli, že musí vycházet pouze v klasické knižní podobě. , a pouze ke čtení na papíře a ne na obrazovce.“ Jak říká. „Lidé chodí po ulici, už nemají kontakt s okolím, nevidí ani domy, které míjejí, a mají dráty z uší, mávají rukama, a musí, a mají Nedívej se na nikoho a nikdo se na ně nedívá. Ptám se sám sebe, čtou ještě knihy „Je to možné, ale jak dlouho?“

V roce 2021 Kundera daroval svou soukromou knihovnu a archiv veřejné knihovně v Brně, kde se narodil a prožil dětství. Moravská zemská knihovna obsahuje rozsáhlou sbírku Kunderových děl. Mezi darované předměty patří edice Kunderových knih v češtině a dalších asi 40 jazycích, články, které o sobě napsal, publikované recenze a kritiky jeho děl, autorizované fotografie a dokonce i kresby autora.

Přestože si Kundera zuřivě střežil svůj soukromý život, byl nucen přehodnotit svou minulost v roce 2008, kdy Ústav pro studium totalitních režimů v ČR zveřejnil dokumenty naznačující, že v roce 1950, kdy byl 21letým studentem, řekl policii o někom… ve svém sídle. Nakonec byl muž usvědčen ze špionáže a odsouzen na 22 let těžkých prací.

Badatel, který zprávu vydal, Adam Hradelek, obhajoval zprávu jako produkt rozsáhlého výzkumu Kundery.

„Jeho čeští přátelé přísahali mlčet, takže ani oni nejsou ochotni mluvit s novináři o tom, kdo je Milan Kundera a kdo to byl,“ řekl tehdy Hradelek.

Kundera označil zprávu za lež a ČTK řekl, že jde o „úkladnou vraždu autora“.

V profilu z roku 1985, který patří k nejdelším a nejpodrobnějším, které kdy byly o Kunderově životě v Paříži napsány, autor předpověděl, jak bolestné muselo být i toto přiznání.

„Nebýt diskrétní je podle mě velký hřích, kdo odhaluje soukromý život někoho jiného, ​​zaslouží si bičování v demokratických zemích a sami lidé postupně ztrácejí chuť do života a smysl pro něj,“ řekl spisovatelce Olze Carlyle. „Život, kdy se člověk nemůže schovat před očima ostatních, je peklo.“

___

K této zprávě přispěli novináři agentury Associated Press Karel Janíček v Praze, Česká republika, Amer Kohadzik v Sarajevu v Bosně a Hercegovině a Raf Casert v Belgii.