Česká republika 2021 – Analýza

Hlavní výzvou pro energetický sektor České republiky v příštím desetiletí je příprava na vypouštění uhlí z energetického mixu. Jako jediné tuzemské fosilní palivo v zemi bylo uhlí hlavním zdrojem energie v České republice. Do roku 2019 bude představovat třetinu celkových dodávek energie, 46% výroby elektřiny a více než 25% vytápění bytů. Podíl uhlí na celkových dodávkách energie (TES) se od roku 2009 do roku 2019 snížil o 19%, zejména v důsledku snížení výroby elektřiny uhlím přeměněným na zemní plyn, biopaliva, jadernou a solární fotovoltaiku (PV). Navzdory 36% poklesu od roku 2009 uhlí stále tvoří polovinu HDP.

Do roku 2020 epidemie Govt-19 vážně zasáhla těžbu uhlí, která se oproti roku 2019 snížila o 24%, přičemž příspěvek uhlí v TES klesl o 15%, zejména v důsledku snížení využívání uhlí při výrobě energie (-17%). Podíl uhlí na výrobě energie se do roku 2020 sníží na 41% a nahradí jej zemní plyn, biopaliva, jaderná a solární PV.

Obnovitelné zdroje v TES v České republice zatím nehrají hlavní roli, přestože se jejich podíl od roku 2009 zvýšil o 71% a v roce 2019 dosáhl 16% celkové konečné spotřeby energie (TFEC), a to především díky bioenergii. Obnovitelné zdroje představovaly v roce 2019 22% vytápění a chlazení, 14% výroby elektřiny a méně než 8% dopravy.

Klesající spotřeba uhlí v letech 2009 až 2019 přispěla k 15% snížení uhlíkové náročnosti ekonomiky a 22% snížení uhlíkové náročnosti výroby elektřiny a tepla, přestože Česká republika byla v roce 2019 mezi lety 2019 a 2020, kvůli epidemii Govt-19, TES a Jelikož využití uhlí při výrobě energie pokleslo, jak uhlíková náročnost ekonomiky, tak uhlíková náročnost výroby energie se snížily o 6%. Země vykazuje rozdíl mezi ekonomickým růstem a spotřebou energie od roku 2009, ale její energetická náročnost je vyšší než průměr IEA.

Sektor dopravy a stavebnictví poháněl růst konečné spotřeby energie, zatímco poptávka ze strany průmyslu klesla. Celkově se celková konečná spotřeba od roku 2009 zvýšila o 2%.

Po výrazném poklesu v letech 2005 až 2015 jsou celkové emise skleníkových plynů v České republice relativně stabilní a je zapotřebí většího úsilí k dosažení cíle 2030 snížit emise ve srovnání s úrovněmi roku 2005. Emise související s energií však mezi lety 2009 a 2019 klesly o 14%, což odráží snížený podíl uhlí v energetickém odvětví.

V očekávání vláda reviduje energetickou politiku země a související právní a regulační rámec. Tato hloubková studie a její doporučení přispěje k rozvoji nové státní energetické politiky (SEP) a souvisejících politik a opatření.