V listopadu 2018 převzal český folkový zpěvák Jaromír Nohavica v Kremlu ocenění: Puškinův řád od ruského prezidenta Vladimira Putina. Skutečnost, že cestoval do Moskvy, aby převzal cenu od ruského prezidenta, vyvolala doma mnoho kritiky. proč? Rusům se nedá věřit. To chápali už alespoň někteří čeští intelektuálové v devatenáctém století. Například spisovatel Karel Havlíček Borovský, který strávil dlouhou dobu v Rusku, dospěl k závěru:
„Mohu dosvědčit, že Rusové se k ostatním Slovanům nechovají jako k bratřím a že jsou nečestní a sobečtí. Víc rozumím Maďarům, kteří proti nám otevřeně bojují, a ne Rusům, kteří se přibližují Jidášově polibku.“ , a pak nás chtějí strčit do kapsy. Ruští pánové nás nejprve ujišťují, že jsme všichni Slované, aby později mohli říci, že vše je slovansko-ruské a musí jim být podřízeno.
V podobném duchu je i spoluzakladatel české facebookové skupiny Rusko je globální nepřítel Otakar Brabec:
„Současné Rusko vidím především jako výsledek bolševické revoluce v roce 1917. Od založení Československa jako samostatného státu v roce 1918 udělaly ruské zpravodajské služby vše, co bylo v jejich silách, aby náš stát podkopaly. Začalo to tzv. zvaná „Čeka“, která se pak proměnila v NKVD a poté KGB. A pokračuje to současnými ruskými službami FSB a GRU. Ty vždy prováděly aktivity namířené proti zájmům našeho státu a našich občanů.“
Existují však další skupiny sociálních sítí, které jsou k Rusku přátelštější. Jednu z nich založil hudebník Jiří Suchý:
Ptal jste se mě, proč si myslím, že bychom se měli přátelit s Ruskem a dalšími východními zeměmi místo se Západem. Co nám Amerika ukázala za posledních 100 let? Co ukázali Američané světu? Kolik zemí zničilo Spojené státy? Kolik lidí kvůli tomu zemřelo? Kolik válek začala Amerika? Kolik zemí s takzvanou „demokracií“ a „svobodou projevu“ jste navštívil? Kolik mrtvých zůstalo při masakru? A teď mi řekněte, kdy předtím takto jednalo Rusko nebo Sovětský svaz? „
Není tam žádná zmínka o historické skutečnosti, že miliony lidí za Stalina zemřely v pracovních táborech. Sovětský svaz po čtyři desetiletí de facto ovládal Československo prostřednictvím komunistické strany a Češi, kterým je pětačtyřicet nebo padesát let, si velmi dobře pamatují, jaké to bylo a jak špatné byly represe.
Zajímavý vývoj zaznamenal český vztah k Rusku po roce 1989. Sociologický ústav Akademie věd ČR dlouhodobě sleduje společenské postoje k jiným zemím. Jan Červenka z Centra pro výzkum veřejného mínění tvrdí, že vztah Čechů k Rusku se v posledních desetiletích dramaticky změnil:
„Velmi jasně vidíme, že v 90. letech a do roku 2001 panoval obecný pocit hlubokého opovržení, pokud jde o náš pohled na Rusko. Více než 70 % Čechů považovalo ekonomickou situaci v Rusku za velmi špatnou. Obraz veřejnosti této země bylo velmi negativní a v tomto ohledu jsme nezaznamenali téměř nula pozitivních názorů. Postupně se to začalo měnit někdy kolem roku 2005. Tento trend pokračoval a v roce 2019 se poměr pozitivních a negativních názorů vůči Rusku vyrovnal: 45 procent pro oba Zejména se změnilo i vnímání ruské ekonomiky v české společnosti. Pohrdání 90. lety, o kterém jsem hovořil, vidět Rusko jako zaostalou zemi je minulostí.“
Když jsem před časem mluvil se zpěvákem Jaromírem Nohavicou, dal jasně najevo, že Rusko vidí především z pohledu literatury. Začal to číst jako teenager:
„Myslím, že to byl rok 1967 nebo 1968. Byl jsem teenager, hrál jsem na kytaru, prostě skvělé časy. Jednoho dne jsem otevřel otcův výtisk Plamenu, oficiálního literárního časopisu vydávaného Československým svazem spisovatelů. Našel jsem překlad jedné kapitoly Bulgakovova románu Mistr a Margarita. Něco tak skvělého a úžasného jsem ještě nečetl a začal jsem pátrat po jiných autorech, kteří byli v té době částečně zakázaní. Později jsem se dostal k ruské klasice a nikdy jsem nepřestal čtení jejich literatury. Ale prvním impulsem byl Bulgakov, Mistr a Margarita.“
Byl jsem v Rusku mnohokrát a vnímám Rusy určitým způsobem jako extremistický národ: buď vás milují, nebo nenávidí. Neexistuje žádný „střední střed“. Souhlasí Jaromír Nohavica?
Video Yaromir Nohavika Zbeva nebo Vladimir Butina
„Najdete to i v literatuře. My Češi jsme různí. Obrazně řečeno, máme rádi velikost mezi 4 a 6. Milujeme všechno, každý je odměřený. Bojíme se extrémů, letět příliš vysoko nebo příliš nízko . Totéž platí o nenávisti a lásce.“ Takže s tebou souhlasím a v ruské literatuře a poezii to najdeš. Často je tam jakási zrádná temnota a hloubka, které nerozumíme a neočekáváme. Čteš něco tak temný, že si myslíš, že to autor nemůže myslet vážně. Ale on to myslí. Myslí to vážně, on to myslí. Je to tak.“
Když začaly boje na Ukrajině, Jaromír Nohavica válku veřejně odsoudil. Jeho koncerty se běžně prodávají v České republice a Polsku. Ale všechny ty, které byly plánovány a oznámeny v Polsku a některé v České republice, jsou nyní zrušeny. Organizátoři zpěvákovi vyčítají, že ho „nedržel dostatečně daleko od Vladimira Putina“. V některých městech se ale budou konat další koncerty.
Jaromír Nohavica i přes jeho odmítnutí vrátit Puškinovu medaili Vladimiru Putinovi zůstává nejpopulárnějším a nejúspěšnějším českým folkovým zpěvákem. Někteří to odsuzovali, zatímco u jiných je stále velmi populární. Je to určitým způsobem odraz složitého vztahu, který budou mít Češi k Rusku a komukoli s ním spojeným.
„Unapologetický analytik. Rozzuřeně skromný kávový evangelista. Hráč. Nelze psát s boxerskými rukavicemi. Student. Podnikatel.“