Česká kniha o asyrské, řecké a arménské genocidě

(AINA) –V roce 2017 vyšla v češtině odborná kniha o turecké genocidě Asyřanů, Řeků a Arménů. Název knihy Katastrofa křesťanů: Vyhlazení Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši 1914–1923 (Katastrofa křesťana. Likvidace Arménu, Asyranu a Reku v Osmanské říši v letech 1914–1923) autoři v první české akademické publikaci svého druhu podrobně popisují historické události pozdní Osmanské říše.

V roce 2017 schválil český parlament rezoluci, která uznala arménské masakry a deportace za genocidu. A Posouzení Bohuslav Litera v této knize správně tvrdí: „To není celá pravda“ a stránky této knihy „ukazují osmanskou genocidu Asyřanů a Řeků, která byla donedávna ve stínu hlavního útoku. Arménů.“

Autoři úspěšně přistupují k systematickému masovému zabíjení a deportacím z holistické perspektivy, která je dnes široce uznávána jako „křesťanská genocida“, a to jak v odborných kruzích, tak mimo ně.

Kniha je strukturována do čtyř hlavních částí, z nichž každá je rozdělena do kapitol. První část (str. 19-114) po krátkém úvodu analyzuje situaci křesťanských menšin, Arménů, Asyřanů a Řeků, v 19. století až do roku 1914. Autoři poznamenávají, že „před první světovou válkou měla multietnická a nábožensky různorodá Osmanská říše křesťanskou populaci mezi 3,5 a 5 miliony“. V rámci sektářsky strukturované Osmanské Proso Skupina Arménů a Asyřanů.

Související: Asyrská genocida

Historický rámec založený na reformách Danzimatu, vývoj za vlády Abdulhamida II a mladoturecké revoluce v roce 1908, reforma osmanské ústavy a její dopad na nemuslimské obyvatelstvo.

Pokud jde o Asyřany, autoři osvětlili zakladatelskou mozaiku Asyřanů v Anatolii a Persii. Bere v úvahu dopad západních misí mezi Asyřany a začátek dialogu o etno-náboženské identitě. Pronásledování, vyhnání a masakr Asyřanů, které autoři popisují až do roku 1914, ilustrují kontinuitu asyrského utrpení a dlouhou stopu Velké katastrofy.

Jádro knihy se zaměřuje na systematickou likvidaci křesťanského obyvatelstva v letech 1914-1923. Je uvedena podrobná historie arménské genocidy, počínaje založením specializované organizace, která během genocidy spravovala a organizovala deportace, následuje chronologické zpracování klíčových událostí souvisejících s historií arménské genocidy – např. Van povstání duben-květen 1915, likvidace, deportace — a zákon o deportaci arménské mužské populace. Případy jsou nastíněny se specifickou léčbou Vilayet Podle Vilayet a oblasti mimo východní Anatolii, jako je Ankara a Aleppo. Autoři se věnují utrpení žen a dětí během exilu a diskutují o situaci sirotků, dětských domovů a humanitárních organizací, které se zabývají přeživšími. Kapitolu uzavírá soudobé světové veřejné mínění o arménské genocidě.

Jedna kapitola je věnována asyrské genocidě. Autoři popisují to, čemu autoři říkají „geografie hrůzy“, masakry Asyřanů až na severu Mezopotámie (Diyarbekir, Martin, Siert, Dur Abdin). Hakkari Pohoří a perský Ázerbájdžán (Urmia, Salmaz a okolí). Kniha zkoumá hlavní ohniska úspěšného odporu Midyat, Ajn Wardo A Asak. Kapitola končí zavražděním Mar Shimuna Benjamina, patriarchy Asyrské církve Východu, a shrnutím situace v roce 1918.

Autoři ve svém úvodu odkazují na problematiku rozpadu křesťanů na konci Osmanské říše jako na „intelektuální spíše než politickou“. Argumentují tím, že současná zoufalá situace křesťanů na Blízkém východě, viděná zčásti jako důsledek ničení míst, kde tyto starověké společnosti žily po staletí, dodává problému na relevanci.

Bohuslav Lidera ve své recenzi napsal: „Toto je dobrý příklad toho, jak může neformální spolupráce znalých spisovatelů z různých oblastí vést k pozitivním výsledkům: náboženský vědec/etnolog (Mgr. M. Rutil), etnograf/historik (Dr. P. Koštálová, Ph.D. ) a historik/politolog (Dr. P. Novák, Ph.D.) Domnívám se, že by bylo lepší uvedenou práci navrhnout na ocenění a přeložit ji do cizího jazyka, je to velmi záslužné neomezování pouze na česko-slovenskou jazykovou oblast.“