UNESCO se rozhodlo zapsat českou tradici „dřevěného raftingu“ na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva.
Mezinárodní aplikaci „wood rafting“ vyvinulo šest zemí – Rakousko, Česká republika, Lotyšsko, Polsko, Španělsko a Německo.
Toto řemeslo sahá až do 14. století a zahrnovalo přepravu dřeva vodními cestami z hustě zalesněných oblastí do oblastí, kde ho bylo málo.
Vorařství dřeva mělo v českých zemích dlouhou tradici, díky čemuž se stalo jedním z nejuznávanějších a nejuznávanějších, avšak nebezpečných odvětví.
Podle většiny pramenů pochází první historická zmínka o dřevě na Vltavě již ve středověku.
Největší zdroj dřeva na stavbu domů byl v té době v jižních a jihozápadních Čechách a řeka byla nejrychlejším způsobem dopravy řeziva do různých lokalit.
Po 2. světové válce splavování Vltavy skončilo, když byl na řece vybudován vrstvený systém přehrad.
Tradice dřevěných lodí se setkala s velmi kladným hodnocením odborníků, což dokazuje úzké spojení člověka s přírodou a racionální využívání přírodních zdrojů, které je plně v souladu s evropským trendem udržitelného rozvoje.
Mezivládní panel UNESCO vyzdvihl přípravu žádosti jako příklad úspěšné mezinárodní spolupráce a zejména zdůraznil velké zapojení komunit do ochrany a rozvoje jejich nehmotného kulturního dědictví.
Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO byl vytvořen s cílem zajistit větší viditelnost nehmotného kulturního dědictví a rozšířit jeho význam a podpořit dialog o kulturní rozmanitosti.
Seznam zatím obsahuje 640 hodnot ze 140 zemí světa a letos bude seznam doplněn o minimálně 35 hodnot.
„Cestovní cestovatel. Odborník na pivo. Jemně okouzlující fanoušek alkoholu. Internetový feťák. Zanícený učenec slaniny.“