Česko vede s překvapením ve zvýšení úrokových sazeb

Dvě centrální banky ve střední Evropě překvapily trhy zvýšením svých základních úrokových sazeb. Česká národní banka zvýšila svou sazbu k 30. září o tři stupně, tedy 0,75 %. Polská národní banka následovala 6. října, i když zvýšila svou sazbu pouze o relativně mírných 0,4 %.

Ale nejsou sami. Proti inflaci zasahují i ​​další centrální banky v regionu. To ostře kontrastuje s bázlivostí Evropské centrální banky a dalších velkých hospodářských orgánů pro měnovou politiku. Tyto místo toho zdůrazňují dočasný charakter současných inflačních tlaků a raději použít dopředné vedení k nastavení očekávání o případném budoucím návratu k vyšším úrokovým sazbám.

ČNB i NBP sice trhy překvapily, ale učinily tak odlišným způsobem. Bankovní rada ČNB soustavně hlasitě vyjadřovala svůj záměr zvýšit svou základní úrokovou sazbu poprvé v tomto tisíciletí o více než 25 bazických bodů. Již dříve sdělila, že navýšení na konci září bude zhruba o dva stupně. Nicméně, jestřábi na schůzce plánování politiky vzhledem k velikost inflačních překvapení a silný pocit, že jakmile se inflační očekávání začnou odchylovat od cíle, bude v budoucnu potřeba více. Jedním ze zlatých pravidel české měnové politiky je, že pokud má většina bankovní rady pocit, že výsledek nadcházejících politických jednání je jistý, je lepší jednat najednou než po částech. Výsledkem bylo rozhodnutí ze dne 30. září.

Na druhou stranu NBP komunikovala svou samolibost vůči inflaci a neochotu výrazně zdražovat, a to dokonce až do začátku října. Poláci jsou ale mnohem méně ochotni snášet rostoucí ceny než v minulosti, což vyvolalo značný tlak na varšavské politiky. Mateusz Morawiecki, polský premiér, se vyjádřil k inflačním očekáváním a dal jasně najevo své přání, aby NBP zasáhla proti zvyšování cen právě v den, kdy centrální banka překvapila zvýšením sazeb. Lze jen spekulovat, že možná ano ovlivňován výborem pro měnovou politiku která dříve upřednostňovala cenu financování polského dluhu.

Ještě důležitější je, že české a polské centrální banky nejsou ve střední Evropě výjimkou. Maďarská Magyar Nemzeti Bank a její rumunský protějšek Banca Națională a României již zahájily proces normalizace a zpřísnění politiky. Pouze bulharské a chorvatské měnové orgány zůstaly pasivní. To lze vysvětlit tím, že nastavení měnové politiky v Bulharsku je založeno na měnovém výboru, zatímco chorvatská centrální banka je více zaměstnána otázkami přistoupení, protože se ve své snaze o vstup do eurozóny snaží držet pevného časového plánu.

Agresivní povahu, s jakou tyto „nové“ centrální banky Evropské unie bojují s inflací, lze vysvětlit několika faktory. Do pandemie Covid-19 vstoupili v dobré ekonomické kondici a s horkými trhy práce. Pomohla skutečnost, že se jim v pandemii podařilo úspěšně využít fiskální nástroje, dluhová moratoria a s výjimkou Česka kvantitativní uvolňování na pomoc svým občanům a průmyslu bez velkých důsledků pro fiskální stabilitu. udržet své ekonomiky provozované na špičkové kapacitě. Významné poklesy jejich ekonomického výkonu odrážely spíše zásahy do nabídky než poptávky.

V důsledku toho nyní tyto ekonomiky čelí větším domácím cenovým tlakům. Domácí hospodářskopolitické elity si přitom velmi dobře uvědomují politické náklady finanční nestability spojené s obdobími vyšší inflace, kterou občané po dvou desetiletích cenové stability nejsou připraveni akceptovat. Navíc fiskální situace v těchto ekonomikách z hlediska státního zadlužení, je mnohem lepší než ve větších ekonomikách eurozóny. Úřady proto nemusí věnovat tolik pozornosti obsluze státního dluhu v době po Covidu a mohou upřednostňovat cenovou stabilitu.

Pomáhají také horké trhy práce, takže případná ztráta konkurenceschopnosti po posílení směnných kurzů v důsledku rozšiřujících se diferenciálů úrokových sazeb vůči eurozóně je menším problémem. Jakékoli takové zhodnocení směnného kurzu by zároveň zmírnilo dovážené cenové tlaky pramenící z úzkých míst po Covidu a také z růstu cen energií pramenícího z ekologických politik ve většině rozvinutých ekonomických kin.

„Nové“ měnové orgány EU jsou přirozeně náchylnější než ECB zpřísňovat politiku a zvyšovat úrokové sazby. Většina politických elit v těchto zemích si je vědoma toho, jak nepopulární je vyšší inflace mezi jejich voliči. Česká centrální banka se svou hlubokou historií nezávislosti a zaměřením na cenovou stabilitu může vést smečku, ale její protějšky ji následují. Střední Evropa by se měla připravit na další zvyšování úrokových sazeb.

Miroslav Singer je ředitelem pro institucionální záležitosti a hlavním ekonomem skupiny Generali a bývalým guvernérem České národní banky.