Drop-in mládežnický klub v českém městě učí fair play prostřednictvím stolního fotbalu

„Foosball nás naučil lépe komunikovat. Nespoléháme se jen na sebe, ale na své spoluhráče a trenéra. Rozhodně se také musíme opravdu soustředit na hru a dodržovat pravidla fair play,“ říká mladý muž jménem Ivan. nás.

Spolu se svým kamarádem Danem patří k nejlepším fotbalistům v klubu drop-in v Novém Boru tzv Vafle (Vafle). „Není to jen o hře samotné, při hraní si můžeme získávat nové přátele a učit se od těch, kteří jsou lepší. Důležitou roli hraje i stres, adrenalin a strach z prohry. Každý z nás se musí nejprve naučit prohrávat, popř. „Pokud nás to někdy rozčiluje. Chceme být lepšími hráči a lidmi, nevzdávat se, když nám život staví do cesty překážky,“ dodává Dan.

Klub provozuje organizace „Rodina v centru“ (Rodina v centru), která od loňského jara sídlí v Sociálním centru Domu rodiny v Křižíkově ulici. Sociální pracovníci klubu navštěvují dle potřeb klientů také města Cvikov a Kamenický Šenov.

Foosballová liga

Nejeden zaměstnanec klubu už slyšel poznámku, že „vše, co tam děláte, je celý den hrát fotbálek“, ale Oldřich Prokop, kontaktní pracovník Vafle, vysvětluje, co pro něj a pro klienty hra znamená. „Na jednom letním turnaji klienti odehráli 68 zápasů za šest hodin,“ vysvětluje.

„V průměru padaly dva góly za zápas na dvou stolech, což je na turnaji asi 612 gólů, asi dva góly za minutu. Poděleno počtem tabulek je to jeden gól každou minutu,“ popisuje.

„Počet gólů za minutu pro nás nemá žádný význam. Pro naše klienty jsou však takové okamžiky jedny z mála, které kdy v životě zažili, o kterých mohou říci, že se jim něco povedlo – že mají příležitost něco dokázat, něco změnit, otočit skóre, prosadit se,“ vysvětluje Prokop.

Hru a udržování skóre přirovnává ke každodennímu rozhodování o banálních nebo složitějších záležitostech. „Rozhodnutí je buď dobré, nebo není,“ popisuje.

„Učíme hráče, že stojí za to vydat ze sebe maximum a bojovat dál, i když se zdá, že je vše ztraceno. Občas se jim podaří skóre otočit – ale když ne, nemá cenu se vztekat, popř. nadávkami, nebo v rezignaci na další pokus,“ vysvětluje Prokop.

Jím zmíněný turnaj pořádá „Family at the Center“ a v srpnu 2021 se konal v klubu Vafle jako součást neoficiální fotbalové ligy Libereckého kraje pro hráče drop-in center. Soutěžilo více než 30 dětí – družstva přijela i z měst áeská Lípa a Hrádek nad Nisou.

Liga ještě nebyla oficiálně spuštěna kvůli problémům se situací COVID-19, ale letos by měla být v plném proudu. „Myšlenka je taková, že každý drop-in klub bude pořádat jeden turnaj,“ říká Prokop.

„Vyvrcholením sezony bývá – a doufáme, že se opět stane – velký novoroční turnaj v našem klubu Vafle. V roce 2022 by se tak mělo stát popáté,“ popisuje plány.

Na organizaci neformálního srpnového turnaje 2021 se podíleli také profesionální fotbalisté Oliver Ladra a Matěj Volek z platformy Table Goodball. Kromě soutěže si pro děti připravili i výstavu.

„Výhodou stolního fotbálku je, že opravdu nezáleží na tom, jak moc sportujete nebo jak jste šikovný, jaké máte vzdělání nebo barvu pleti, ale kolik času a úsilí tomu věnujete,“ vysvětluje Ladra. „Protože začátek není složitý, každý postupuje rychle.“

„Poté už je to jen na hráči, jeho přátelích a jeho trenérech, jak moc se zlepší, bude se bavit, procestovat svět nebo se posune k něčemu jinému,“ říká profesionál. Fosball začal hrát ve 13 letech v pražském klubu tzv. drop-in Vrtule („Vrtule“).

Ládru motivovala jeho první prohra, při které musel vlézt pod fotbalový stůl. Přesně o rok později porazil hráče, který ho porazil.

Postupně se propracoval k účasti na světových turnajích. V současné době studuje architekturu na Západočeské univerzitě.

Empatii se nedá naučit

„Kontaktní pracovník je v podstatě jakýsi spojovník, prostředník, který připravuje půdu pro sociálního pracovníka nebo jiného odborníka či instituci. Klient má problém nebo ztratil důvěru v instituce, potřebuje pomoc a je to pro něj těžké.“ . přímo jít tam, kde to najde. Takže hledám způsob, jak oslovit lidi v těžkých situacích. Proto je pro nás důležitá důvěra,“ popisuje svou práci Prokop.

Získat důvěru lidí je podle něj někdy těžké – za svou výhodu považuje léta praxe v praxi, během níž se setkal s osudy mnoha lidí. „Hlavně když jsou v problémech – drogy, sociální vyloučení, neochota cokoliv řešit. Nepracuji jako úředník, učitel nebo někdo ze sociálních služeb. Když s nimi mluvím, je to jednodušší, jakoby jsme na stejné lodi,“ říká Prokop.

Klientům nejen usnadňuje kontaktování institucí, jako jsou úřady práce nebo policie, ale také je doprovází například při nástupu do nového zaměstnání. „Nejde však jen o řešení problémů – jde také o poskytnutí prostoru, kam si můžete přijít popovídat s lidmi a zahrát si s nimi třeba fotbálek. Nejdůležitější je empatie – a to se nedá naučit, musí se být zkušený,“ uzavírá.

Poprvé zveřejněno v Romano voďi časopis