Jak Češi porazili Čínu?

Praha, hlavní město České republiky, je dlouhodobě v hledáčku soupeřících velmocí. Kdysi korunovační klenot Svaté říše římské a rakousko-uherské říše leží asi 200 kilometrů od Napoleonova velkého vítězství nad spojenými rakouskými a ruskými armádami u Slavkova. Ve 20. století město zažilo okupaci a invazi armádami nacistického Německa a Sovětského svazu. Malebnou českou metropoli si ale ještě nedávno bylo těžké představit jako centrum vznikající globální konkurence mezi Spojenými státy a Čínou.

Počínaje rokem 2005 a po roce 2014 se čeští lídři, včetně prezidenta Miloše Zemana a řady předsedů vlád, většinou spojených s Českou sociálně demokratickou stranou (ČSSD), společně snažili zapojit Peking, což vedlo ke zvýšení obchodu, investic a růstu. . cestovní ruch.

Čínské společnosti pokračovaly v nákupní horečce společností v této postkomunistické, ale vysoce industrializované evropské ekonomice. Bylo založeno mnoho Konfuciových institutů, často na soukromých nebo regionálních univerzitách. Česká média jako Barandov TV a různé časopisy publikovaly skvělé články o Iniciativě Pás a stezka. V rámci toho, co bylo ohlašováno jako „zlaté období“ českých vztahů s Čínou, navštívil v roce 2016 Prahu sám Si Ťin-pching, což byla první návštěva vysokého čínského vůdce v Praze. Zdálo se, že Čína je na cestě k pokroku.

Pochybnosti o tomto novém partnerství se začaly vkrádat uprostřed odhalení, že čínské obchodní vazby se promítají do politického vlivu. Mnoho ministrů české vlády, včetně některých bývalých premiérů, začalo lobbovat za čínské firmy, vstupovalo do představenstev nebo se stalo placenými poradci firem vlastněných Čínou. Zatímco někteří političtí vůdci na levici byli ve své touze po vřelejších vztazích s Pekingem vedeni ideologickou příslušností, zdá se, že jiní jsou poháněni ekonomickým pragmatismem. To částečně vysvětluje nadšenou účast, kterou Česká republika zpočátku projevila ve formátu 16+1 diplomatického angažmá mezi některými zeměmi střední a východní Evropy a Čínou.

Po roce 2017 ale série malých událostí rychle eskalovala napětí mezi Prahou a Pekingem. V řadě kvůli čínským technologiím – po varování České národní agentury pro kybernetickou bezpečnost a informací před používáním produktů Huawei a ZTE – bývalý premiér Andrej Babiš obvinil čínského velvyslance ze lži a navrhl ho nahradit. V roce 2019 Peking zrušil řadu kulturních akcí poté, co pražský primátor Zdeněk Šríb řekl, že odstraní zmínku o politice „jedné Číny“ v dohodě o sesterském městě mezi Prahou a Pekingem.

Češi ale odmítli ustoupit. Tři měsíce po zrušení sesterské smlouvy s Pekingem uzavřela Praha podobnou smlouvu s Taipei. Vysocí čeští poslanci navštívili Tchaj-wan v rámci oficiálních delegací a letos v červnu se český prezident Petr Pavel podělil o pódium s tchajwanským ministrem zahraničí Josefem Wu. Během několika let se v pozoruhodném posunu Česká republika a Litva staly mezi nejbližšími partnery Tchaj-wanu v Evropě. Tento měsíc na konferenci, kterou v hlavním pražském kongresovém centru zahájil český prezident a ministr zahraničí země, zahráli disidentští ujgurští hudebníci spolu s projevy skupiny aktivistů z Tchaj-wanu, Tibetu a Hongkongu, kteří všichni otevřeně vystupují proti Číňanům. Komunistická strana. .

Hrají se větší strategické hry. Pro Čechy a některé další země střední a východní Evropy je tvrdší postoj vůči Číně také cestou k upevnění nejistého partnerství se Spojenými státy.

Ať už je stav současné podpory NATO a války na Ukrajině ze strany Washingtonu jakýkoli, středoevropští lídři uznávají, že hlavním cílem Spojených států bude v dlouhodobém horizontu konkurence s Čínou v indo-pacifickém regionu.

Postup Pekingu k České republice a Litvě mezitím pozorně sledují i ​​další evropské metropole. Navzdory počáteční nevraživosti se oficiální čínská prohlášení nedávno zmírnila nebo přestala existovat. Zdá se, že Peking čelí dilematu: dát jasný a veřejný příklad menším evropským zemím riskuje podkopání šarmantní ofenzívy namířené proti podnikům v západní Evropě. Namísto toho by pokročila v agendě ekonomické bezpečnosti, kterou prosazují někteří lídři Evropské komise v Bruselu. Důsledky pro Českou republiku vůči Číně jsou zkrátka zatím minimální. Přes všechen počáteční hluk a zuřivost z Pekingu vypadá Čína spíše jako papírový tygr.

Zhoršující se vztahy Prahy s Pekingem jsou v mnoha ohledech produktem jedinečných okolností – domácí české politiky, nedávné historie země se sovětským područím a jejího bezpečnostního prostředí na hranicích NATO. Ale v návaznosti na jasné diplomatické „úspěchy“ Pekingu v BRICS a Fóru Belt and Road odhaluje česká zkušenost také omezení a křehkost schopnosti Číny zapojit se do světa.