Tokio 2020: O národnostech, novorozencích a Naomi

Olympijský patriotismus mnohé překvapuje, nezaměňovat s nacionalismem. Jedinci, kteří obvykle projevují malý zájem o sport nebo kteří přirozeně cítí malou spřízněnost s domovem nebo zemí (jako já), prostě nemohou odolat této mezinárodní harmonii.

Často se říká, že pro ty, kteří se odstěhují ze svých domovských zemí, vzdálenost ve skutečnosti stimuluje národní hrdost, která by jinak zůstala spící. Tady v pražských hospodách zjišťuji, že přeháním slang a samohlásky, které v Sydney obvykle jednoznačně nepoužívám.

Povaha národnosti je nejednoznačná. Narodil jsem se v Austrálii rodičům přistěhovalců, přesto jsem se naučil dost ze svého malajského dědictví, abych posílil hrdost na to, že jsem Asiat. Nyní ve svém certifikovaném českém domově jsem se také naučil fandit, když se Jiří Prskavec postaví za zlato, nebo se nadchnout americko-českým basketbalovým zápasem se stejným vzrušením, jako sledovat Australany, jak to trhají v bazénu.

Když s čerstvě narozenou dcerou v náručí surfuji po proudech olympiády, přemýšlím, jaká budoucnost ji čeká.

Jerry Prskavec|Foto: Ondřej Deml, ČTK

Bude přijata za osobu, kterou je? Dáváte přednost snowboardingu ve Špindlerově Mlýně, nebo surfování v dole a rodném městě Wolmaongu zlaté medaile Emmy McKeon? Nebo se vám možná bude líbit národní sport Malajsie, badminton? Prospěje jí nějak dvojí česko-australské občanství? Nebo to v budoucnu povede ke krizi identity? Bezesporu dědění tak velkého počtu pozadí povede k zajímavým konverzacím, ať jste kdekoli.

Svět je složité místo a pozitivní atmosféru olympijských her někdy vykolejí dvojčata rasismu a nacionalismu. Když přemýšlím o povaze smíšeného dědictví své dcery, vidím také varovné signály v příběhu olympijské cesty tenisové šampionky Naomi Osakové.

Přestože Osaka žije ve Spojených státech od tří let, její srdce je stále s Japonskem. Ženská tenistka, první ženská tenistka, byla vybrána, aby na slavnostním zahájení zapálila pochodeň. Prohrál jsem však ve třetím kole v překvapivém zápase s českou hráčkou Markétou Vondrosovou (pravda, ačkoliv je Osaka mým osobním favoritem, vidět českého hráče, jak vyhazuje světovou jedničku, mi dalo malé zrnko alternativní národní hrdosti).

Sociální média byla brzy naplněna vitriolem. „Nemluví ani japonsky,“ „Měla zůstat v Americe,“ „To je plýtvání talentem, nezasloužila si zapálit pochodeň.“

Vzhledem ke smíšenému japonskému a haitskému původu odráží osacká zpráva o národnosti a etnickém původu všechny nejistoty a otázky, které se děti imigrantů, jako jsem já, učí internalizovat od útlého věku. Budeme dost dobří na to, abychom byli přijati do našich nových domovů? Jak Osaka uvedla ve svém dokumentárním cyklu Netflix: „Někdy lidé zapomínají na rozdíl mezi národností a rasou“.

Nebo jako jedna z mých oblíbených postav TikTok žertovala o tom, že je napůl Japoncem a napůl Australanem: „Nejlepší na tom, že jsi smíšená rasa, je to, že jsi doma, nezapadáš. A ve své druhé domovské zemi ne vejít se.“

Události, jako jsou olympijské hry, jsou zásadní pro další posílení naší globální komunity. Zvláště v dnešní době, kdy dáváme do kontrastu nejspojenější a nejizolovanější doby, kterých byla historie svědkem.

Markéta Vondrosová|Foto: Seth Wenig, TK/AP

Národnosti, etnika, země, kontinenty, jazyky … To jsou rozdíly, které lze oslavovat jako v přátelských soutěžních sportech. Neměly by být zdrojem rozdělení a nepřátelství. Jediné, co musíme udělat, je postavit se za každého bez ohledu na to, jaký je původ povahy jeho úspěchů.

Olympijský výbor oznámil, že hry 2032 se budou konat v australském Brisbane. Budeme počítat dopředu, mé novorozené dceři bude 11 let. „Na jaký sport se můžeme přihlásit?“ Ptám se napůl žertem manželky.

Hledáme olympijské modely, se kterými se spojíme. Gymnastika jako americká Hmong Sunisa Lee? Plavat jako australská šampionka Emma McKeon? Možná tenis, jako Marketa Vondroušová? Vzhledem k průměrnému věku medailistů ve skateboardingu kolem 13 let se to zdá být rozumnou volbou … i když by byla míra zranění vysoká.

Ale na skutečnou otázku, na kterou velmi rád odpovím … Kterou zemi by se rozhodla reprezentovat moje dcera? Se kterou národností byste se cítili nejvíce kompatibilní? Nebo možná ne? Možná vezmete moji rodinnou historii zpět do celého kruhu a vrátíte se do Asie? Možnosti jsou doslova nekonečné!

Jediné, na čem záleží, je, že můžeme přijmout vše, co nás odlišuje, stejně jako vítáme snadné věci, na kterých máme společnou řeč. Prozatím jsme historii oddělili dost daleko, pojďme tedy najít způsoby, jak se sjednotit.